„Nikdy mě nepřestanou fascinovat lidé vybavení pocitem – jsem papežštější než papež – viz Kroupa. Ten vnitřní pocit nadčlověka je prostě neklamným výrazem sociopatie.“ Vystihl tak velmi přesně, co je v tomto dílu rozprav obou pánů předmětem zájmu: apodiktické, suverénní a polemiku nepřipouštějící proslovy Daniela Kroupy, samozvaného politologa, v pořadu ČT v den výročí české státnosti 28. 10. 

Kroupa tam v „nejlepší“ tradici českých kavárenských lepšolidí, jak je kdysi nazval exprezident Zeman, poučil publikum o tom, že jsme zklamali Masarykovu představu „politického národa“, že rozdělení federace v roce 1992 zavinili výlučně Slováci, že naši občané mají být hrdí na členství v EU, protože „konečně mohou cestovat“, že přibývá lidí, kteří mají pochopení pro činy bratří Mašínů, a tento dort názorů podle pejska a kočičky završil prohlášením, že se máme vzdát práva veta, aby EU byla „akceschopnější“. A proložil to úžasnou úvahou o tom, že jsme „nedokázali vyřešit vztah s německou menšinou, což se nám vymstilo“. Báječná myšlenka, ale nepřišel s ní jako první Kroupa, nýbrž Hitler v projevu na říšském sněmu na jaře 1939 po okupaci naší země nacisty, kde vyjádřil jasně stanovisko, že za to všechno neseme de facto vinu my, kteří jsme nedostatečně milovali a oceňovali bratrství velkého německého souseda. 

To všechno samozřejmě dalo dost munice na padesátiminutovou analýzu, kterou si můžete zhlédnout ZDE.