Zábava to byla tak oblíbená, že úsloví pokropený kropič se stalo součástí ustálených a obecně užívaných obratů. Nejnovější verzi pokropeného kropiče nyní nabídla Belgie.

Pro vysvětlení se musíme vrátit nejprve do loňského června, kdy byl do funkce předsedy Evropské komise nominován Jean-Claude Juncker, a hned potom do podzimu, kdy se rozvířila aféra známá jako „Luxleaks“, protože se objevily důkazy, že v době, kdy byl nynější předseda Komise premiérem Lucemburska, velkovévodství poskytovalo citelné daňové výhody bohatým nadnárodním firmám.

V Evropském parlamentu se na Junckerovu hlavu snesl oheň a síra, nepochopitelné však bylo, že stejná kritika nezaznívala už v létě, protože o daňových úlevách se štěbetalo již nějaký čas, a to v souvislosti s řádkou zemí.

Dojem politického pokrytectví dostal konkrétní obrysy, když Evropská komise tento týden oznámila, že zahajuje šetření praktik, kterými stamilionové daňové úspory umožňovala Belgie.

To by samo o sobě nemuselo být až takovým překvapením, kdyby z oznámení Komise nevyplývalo, že diskrétnímu a vstřícnému zacházení se těšily velké nadnárodní firmy v čase, kdy vládě v Bruselu předsedal Guy Verhofstadt.

A byl to právě tento Verhofstadt, který loni na podzim, když propukla aféra „Luxleaks“, patřil k těm, kteří v Evropském parlamentu proti Junckerovi hřímali obzvláště hlasitě.

Přitom v roce 2004 jeho liberálové s podporou socialistů schválili systém, který měl utajovanými výhodami přesvědčit firmy, aby si jako místo, kde budou odvádět daně, vybraly zrovna Belgii.

Z Guye Verhostadta se rázem stal pokropený kropič z počátků kinematografie.

V jednom ohledu se však od něj liší. Jeho více než 100 let starý předchůdce sám sebe vymáchal vinou vlastní neobratnosti, zatímco Junckerův kritik musel o másle na vlastní hlavě od začátku dobře vědět. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.