Na tom by nebylo nic překvapivého, kdyby nenastávaly okamžiky, kdy je na místě se ptát, zda se válečná propaganda nemíjí svým cílem.

Už skoro rok je z úst ruských politiků a jejich souputníků v Doněcku či Luhansku slyšet, že v Kyjevě vládnou banderovci anebo fašisti, což je stejně přesvědčivé jako tvrdit o člověku, který má alespoň jeden nehet neostříhaný, že si jistě neostříhal všechny ostatní.

Ale ani přehánění by se nemělo přehánět. Už český klasik Jaroslav Hašek předvedl, že leckterý zdánlivě nedůležitý nápad, když se dovede ad absurdum, se ukáže jako pitomost.

Od humoristy se něco takového očekává, ale od politika a bojovníka zvláště bychom se podobné metody stěží nadáli. Předseda vlády samozvané Doněcké lidové republiky Alexandr Zacharčenko se ondyno na tiskové konferenci rozhodl upozornit na další, samozřejmě, že podle jeho soudu odpudivou tvář svých nepřátel.

Zacharčenko oznámil, že v Kyjevě panují „ubozí zástupci velkého židovského národa“ a navíc se děsil, že ještě nikdy v historii na Ukrajině nevládli lidé, kteří v ruce nedrželi šavli.

Dosud nebyla příležitost se pana samopremiéra pozeptat, jak by bylo možné, aby se v jedné vládě sešli vedle sebe fašisté a židé, ale i bez jeho odpovědi se dá dedukovat, že příčinou je zmatek v jeho hlavě.

Nejspíše pramení z utkvělé představy, že všichni, v kom vidím své nepřátele, se proti mně nutně musí spolčovat. Jinak se totiž nedá vysvětlit, že ukrajinský separatista do jednoho pytle cpe vrahy a oběti z druhé světové války.

Zjevný antisemitismus by měl Alexandra Zacharčenka diskvalifikovat, je však příznačné, že proti jeho výrokům, se kterými ostatně není nijak osamělý, se nikdo z Moskvy neohradil.

Vysvětlení je dvojí a obojí stejně varovné. Zaprvé, podobné řeči lze pravidelně slýchat i v ruské propagandě a zadruhé, výklady o spojování fašistů a židů se hodí, protože přiživují představu o široce založeném spiknutí proti Moskvě. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.