Varování to bylo pochmurné, protože každý den z východu Ukrajiny přicházely zprávy o nasazení těžkých zbraní včetně tanků a raketometů dokazující, že tam nejde ani o „protiteroristickou operaci“, jak zaznívalo z Kyjeva, ani o „hybridní válku“, jak si zvykl svou současnou taktiku popisovat ruský prezident Vladimir Putin. Jediné přiměřené označení totiž je regulérní válka o území.

Stupňování hrozeb patří do diplomatického instrumentáře, a je to i metoda, jak před domácím publikem odůvodnit, proč zasednout k jednacímu stolu.

Nakonec nejdůležitější je, co a kdo si z Minsku odvezl. Nejblíže pravdě by patrně byla věta „příliš málo a příliš pozdě“, protože jediným a ještě ne zcela jistým bodem je vyhlídka na zastavení bojů, které by mohlo ukončit nejbolestnější část trápení civilního obyvatelstva.

Všechny další body budí dojem, že zisky z Minsku sčítá hlavně Vladimir Putin. O silou zabraném Krymu vůbec nebyla řeč a východní hranice Doněcka a Luhanska, přes niž proudila výzbroj i proslulí „vojáci na dovolené“, zůstává propustná s matným příslibem, že by ji snad Ukrajina mohla začít kontrolovat, až nově uspořádá vztahy se separatistickými regiony. Nejen to.

Kyjev musel vzít na vědomí dvě linie příměří, jednu z loňského září, kdy se o klidu zbraní v Minsku jednalo poprvé, a také tu, kterou do začátku příměří, to jest do půlnoci mezi sobotou a nedělí separatisté s podporou Moskvy vyválčí. Jedinou, zato však okamžitou náplastí je miliardová půjčka z Mezinárodního měnového fondu nezbytná pro přežití ukrajinské ekonomiky.

Silová povaha ruské politiky vynikla v okamžiku, kdy se ukázalo, že v době, kdy Vladimir Putin jednal se spolkovou kancléřkou a francouzským a ukrajinským prezidentem, přes otevřenou východní hranici z Ruska projela padesátka tanků.

Za takových okolností stěží Francie a Německo mohly vyjednat více, když daly najevo, že Evropa se chce užití síly vyhnout. Proto je důležité, že nadále platí všechny dosud schválené sankce vůči Moskvě, a to i ty, které vyhlásily Spojené státy, které se sice jednání v Minsku přímo nezúčastnily, ale svou pohrůžkou začít Kyjevu posílat zbraně vytvořily tlak, který vedl k jednání.

Z krátkodobé perspektivy bude důležitý osud příměří. Z dlouhodobého pohledu bude podstatnější, jak si Vladimir Putin poradí s ekonomikou ochromenou pádem cen ropy, zemního plynu a rublu.

Protože jeho eskapáda na Krym a přes západní hranici sledovala i ryze domácí cíl, nabídnout obyvatelstvu vizi obnovy imperiální role Ruska a vysvětlení, že za pokles životní úrovně nemůže vládce v Kremlu, ale pletichy vnějších nepřátel.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.