Vousatí muži s bojovnou jiskrou v oku se přidržují kapoty jedoucích bílých toyot, v rukou třímají černé vlajky podobné pirátským a z úst se jim derou vítězné výkřiky. Je 10. června 2014 a právě dobývají irácký Mosul. Triumfálně projíždějí ulicemi starobylého města, obývaného převážně sunnitským obyvatelstvem. Část místních vousáče vítá jako osvoboditele nebo přinejmenším jako menší zlo. Cítí se být utlačováni šíitskou vládou v Bagdádu, nastolenou po pádu Saddáma Husajna. Ještě nevědí, co je čeká pod správou mužů z tzv. Islámského státu (IS). Tisíce a tisíce jiných obyvatel – zejména šíitů, křesťanů a dalších náboženských nebo etnických menšin – to ale tuší. Narychlo si balí pár věcí a opouštějí své domovy. Před kým prchají? Kdo jsou bojovníci IS?

Potomci al-Káidy

Organizace Islámský stát po roce 2011 obsadila třetinu území Iráku a velkou část Sýrie. Vznikla ale už mnohem dřív. V časových osách se většinou jako okamžik zrodu zmiňuje rok 1999, kdy Jordánec Abú Mus‘ab az-Zarqáwí založil džihádistické uskupení, které o pět let později přejmenoval na „al-Káidu v Iráku“. V roce 2006 se skupina přeměnila v autonomní „Islámský stát v Iráku“ a o čtyři roky později se do jeho čela postavil Abú Bakr al-Baghdádí (zemřel letos v říjnu po dopadení speciálním americkým komandem).

Ideové cesty iráckého hnutí a al-Káidy se vzdálily už v prvních letech spolupráce. Islámský stát na rozdíl od organizace Usámy bin Ládina prosazoval apokalyptickou ideologii a hlásal cíl – založit tzv. chalífát (v historii šlo o státní útvar vedený chalífou, hlavou muslimské obce). Novodobý chalífát se fanatikům kolem al-Baghdádího podařilo vyhlásit 29. června 2014 v mosulské mešitě. Tehdy se organizace Islámský stát ocitla na pomyslném vrcholu své existence.

Ve zhruba stejnou dobu opanoval IS nejen území zborceného Iráku a Sýrie, ale zároveň i globální mediální prostor. Sdělovací prostředky včetně amerických a evropských zveřejňovaly propagandistická videa IS, na kterých maskovaní bojovníci stínali hlavy svým oponentům. Co víc, teror IS tehdy přerostl hranice Blízkého východu, když jeho sympatizanti provedli několik krvavých útoků také na evropské půdě (redakce týdeníku Charlie Hebdo – leden 2015, hudební klub Bataclan – listopad 2015, útoky v Bruselu – březen 2016, promenáda v Nice – červenec 2016).

Teroristické útoky páchali v té době většinou místní mladí lidé pocházející z druhé, případně třetí generace přistěhovalců z blízkovýchodních zemí, zfanatizovaní bezprecedentní propagandou Islámského státu. Mladíci tajně prchali od svých rodin bojovat do Sýrie a Iráku a dívky mizely za hranice, aby se za bojovníky provdaly a porodily jim děti. Uvádí se, že k Islámskému státu se takto přidaly tisíce lidí ze zhruba 90 zemí světa (dokonce až z jihoamerického Chile). Čím je bestiální organizace přitahovala? Co jim nabídla, že podlehli jejímu vábení?