Před pár dny ukončily naše děti školní rok. Pro mnohé z nich se nic zásadního nemění. Po prázdninách zasednou do lavic svých tříd ve stejných školách a budou pokračovat ve vzdělávání.

Pro velkou část žáků, studentů končí s tímto školním rokem část etapy jejich života. Po prázdninách nastoupí do práce, nebo se dalším studiem na vstup do „života“ budou připravovat. Ať již v učebním oboru, středních školách, vysokých školách.

Mezi mládeží je nemalá skupina prvovoličů v nadcházejících podzimních komunálních a senátních volbách, počátkem příštího roku prezidentských volbách.

Mám možnost se s mladými setkávat a se zájmem sleduji jejich náhled na politiku, názory na potřeby mladých, které jsou společností opomíjeny. Jak mě to vnitřně těší, že jsou úplně stejní jako jsme byli my, naše generace v jejich věku. Jednoduše řečeno, zájem o politické, veřejné dění je na stejné úrovni jako před desítkami let. Revolta mladých, nedůvěra k tomu, co se děje. Ale my jsme byli naprosto stejní. Máme jim to zazlívat? Ani náhodou!!! Já jim totiž věřím, věřím, že dnešní morální úpadek společnosti napraví. Já jim věřím, je to přece naše krev a krev není voda.

V šedesátých létech to byli právě oni – mladí – vlastně my mladí, kdy jsme vyznávali HIPPIES („děti květin“ neformální hnutí vzniklo v 60. létech v USA). Neměli jsme jednotný cíl, politické ambice. Vzpouzeli jsme se proti úpadku tehdejší společnosti, chtěli jsme mír, lásku, přátelství, svobodu. Pochopitelně nelze plně souhlasit s názory Hippies, nicméně jedno bylo zásadní. Chtěli mír a lásku, chtěli žít spokojeně. Nechtěli umírat ve válkách, které politici rozpoutávají a sami pak sedí doma u koňaku a mudrují, kolik zbraní k vraždění pošlou. Byli to mladí, Hippies, kteří se zasloužili o ukončení šílené války ve Vietnamu.

V porovnání, co se odehrává dnes, plně chápu naši mládež. I ona se díky nám, ocitá mnohdy v bezvýchodné situaci. Dokáže si vyhodnotit morální úpadek a prohnilost systému, protkaného korupcí a lží. Nejednou, když mám možnost s mladými diskutovat, velmi těžce nacházím vysvětlení a odpovědi na jejich otázky. Ptají se:

Proč mám volit toho, nebo onoho? Vždyť se tu nedá již nikomu věřit. Co provádí politici? A politici STAN, to je přímo odpudivé!

Snažím se vysvětlit, že nejsou všichni členové hnutí STAN stejní a že se v každém koši najde shnilé jablko. Většinou dál nemám argumenty. Jak vysvětlit, že musíme ctít presumpci neviny atd. Nejde ji ctít, když se zveřejní odposlechy, které o té nevině nemohou hovořit, ba naopak potvrzují hluboký morální úpadek lidí, kteří mají vliv na řízení státu, měli být společensky odpovědni, měli být elitami národa.

Jak můžeme být hrdý národ, když politici, vláda zahajuje předsednictví České republiky EU s šetřením „korupčníků“ v nejvyšších patrech řízení státu. Měli bychom být morálním vzorem, pokud chceme předsedat půl miliardě občanů EU. Prohnilí a ještě prohnilejší. Prostě se stydím před naší nástupnickou generací mladých. My všichni jsme vinni, v jakém morálním úpadku jim chceme naši vlast předávat.

Mladí jsou naše budoucnost a my jim v přímém přenosu předvádíme korupci jako normální věc. Lži, nenávist, podvody a násilnosti vidí denně ve veřejnoprávních médiích. Již od malých dětí slyším názory, ze kterých běhá mráz po zádech.

Měla jsem možnost hovořit na „vážné téma“ s šestiletými kluky. Probírali jsme, jestli vědí, co jsou volby. Bylo jim to jasné, stejně jak je jednoduché volby vyhrát. Z těchto kluků „vypadlo“ zcela bezelstně, že je nejlepší si na kandidáty něco vymyslet a pak je nechat zavřít do vězení. A pak když všechny zavřeme do vězení, tak ten jeden, který zůstane, vyhraje volby. Při tom hovoru jsem se snažila vysvětlit, že to nejde zavírat nevinné, že se to nesmí, že to je moc špatná věc. Zajímalo mě, kde na takový nápad přišli. A dostala jsem odpověď: Že je to normální, že se tomu říká „český podraz“.

My všichni jsme vinni, pokud se nezačneme – každý z nás – chovat jinak. My všichni jsme vinni, že si naše děti, mládež nebude vážit naší vlasti a bude se chovat tak, jak si nikdo z nás nepřeje. Revolta je u mladých vždy a všude, ale pokud mají vzor – elity národa – tak se z nich formuje naše nová generace na kterou můžeme být hrdí. Bohužel, elity se nedají „najít“.

V České republice ubývá původního obyvatelstva – část asi 22 % žije v zahraničí. Jsou to především naší mladí, ale i část seniorů, kteří utrácí své důchody někde jinde, mimo naši vlast. Otázka je PROČ tomu tak je? Nedokážeme vytvořit podmínky pro život našim mladým? Nedokážeme vytvořit podmínky a prostředí pro plnohodnotný život našim seniorům? Co jim nabízí jinde, že se jim doma nelíbí? Je to společenské, politické klima vytvářející klidné prostředí pro život?

Základní potřeby pro život mladých je umožnit jim vzdělání nejen doma, ale i v zahraničí. To funguje. Po studiích mnozí odchází do zahraničí, nebo se ze zahraničních studií nevrací. Nejsme země pro život mladé generace? Chybí možnost lukrativních pracovních příležitostí, bydlení v bytech s přijatelným nájmem.

Vzdělání, lukrativní pracovní příležitosti, urychlené řešení bytové politiky, volnost pohybu-cestování, je základ pro mladé. To ostatní, jak budou naši vlast rozvíjet, ať již v oblasti nových technologií, ekologie, přenechejme jim, ať pomohou vrátit Česku to, čím jsme dříve byli. Vyspělou, lukrativní zemi pro život.

Jsme nejkrásnější zemi – musíme vytvořit také nejlepší podmínky pro žití. Nejen pro mladé, ale i pro naše seniory, kteří si to v plném rozsahu zaslouží.