NSZ Pavel Zeman v jednom ze svých rozhovorů pro média sdělil, že mají neúspěšnost nějakých pět procent. Tím NSZ Pavel Zeman myslel ty občany, které vláčeli po soudech, dehonestovali (mnohdy z neznalosti zákonů, nebo jen tak, že si to mohou dovolit), myslel ty občany, kterým touto dehonestací zničili život. Nejen jim, ale i jejich blízkým. Myslel ty občany, kteří byli nakonec zproštěni, pokud se této očisty dožili. Plivanec, jedovatá slina na nich a jejich rodinách zůstává na celý život. Mnozí již nenajdou odpovídající práci, stávají se vyvrheli společnosti, přestože pro tuto společnost celý život poctivě pracovali a nic nezákonného neudělali.

To je jedna strana dopadů nedůvodného, nezákonného stíhání – ta lidská, společenská. Ta druhá strana je téměř nevyčíslitelný ekonomický dopad nejen na takto postižené občany a jejich rodiny, ale na společnost jako celek. Hovoříme o desítkách tisících poškozených občanů, hovoříme o škodách v miliardách korun.

Co ale dělat, když vás státní zástupce vydírá, zastrašuje, požaduje, abyste jednal v rozporu se zákony. Důvody má různé, vlastní ego, objednávku, nebo jen tak zneužívá svoji moc nad obyčejným občanem, nebo vysokým státním úředníkem.

Fotovoltaické elektrárny, jejich boom v létech 2009-2010, mají dozvuky nejen finanční v miliardách korun, ale i v trestněprávní rovině. Díky státnímu zástupci Radku Mezlíkovi a následně NSZ Pavlu Zemanovi jsem se dostala do mlýnice „neposlušných“ vysokých státních úředníků, kteří odmítali odebírat licence solárním elektrárnám „na objednávku“, nikoliv v souladu s příslušnými zákony. Tito dva nebyli jediní ze státního zastupitelství, jejíž vyhrůžkám jsem v té době musela nejen já, jako předsedkyně ERÚ, čelit a kteří si přišli tzv. „kopnout“, jako například státní zástupce Kotas. O státním zástupci Střížovi, (jeden z kandidátů nahradit NSZ Pavla Zemana) se vyjadřovat v této souvislosti nebudu.

Na jednání (r. 2013) jsem se NSZ Pavlu Zemanovi snažila vysvětlit, že odebírat licence u elektráren, kde není jediný relevantní důvod zahájit obnovu řízení, kdy nám to příslušné zákony neumožňují, prostě není pro ERÚ přijatelné a já to nikdy dělat nebudu.

Dala jsem na stůl i druhou stranu mince tohoto „zločinu“, páchaného na některých investorech. Když nevyhovím státním zástupcům, tak mě budou stíhat. Když jim vyhovím, budu konat nezákonně a soudy se na to takto v dalších žalobách mohou dívat. Nejen jako předsedkyně ERÚ, ale celý úřad jsme byli mezi mlýnskými kameny. Ne všichni tento tlak ustáli, zemřeli, nebo raději z úřadu odešli.

Vyhovět požadavkům „státního zástupce“, odebírat licence a tím snižovat dotace pro tyto elektrárny. Nebo se státnímu zástupci postavit na odpor a postupovat striktně a jen podle zákonů.

NSZ mě chápal a podpořil mě tak nějak po svém. Že to mám těžké, ať rozhodnu jakkoliv, tak budu mít problém. Postavit se státním zástupcům či politikům se prostě nevyplácí. Někteří státní zástupci (jako například Kotas) nepočítali, že z léčky (možná z jejich pohledu tak precizně připravované) lze „vyváznout“. Přece když nebudu v dané věci dělat nic, tak mě budou stíhat pro nečinnost. Nebyly to dva mlýnské kameny, jak jsem se domnívala, těch kamenů byla celá řada.

Možná pod heslem, „když chcete pro snížení dotací nezákonně odebírat licence, tak si to dělejte sami“, jsme (jako ERÚ) přenechali (v souladu s příslušnou legislativou) rozhodnutí právě na NSZ Pavlu Zemanovi a předali mu podklady u více než 120 elektráren, ať si rozhodne. S tím někteří „státní zástupci“ nepočítali vč. „zoufalce“ státního zástupce Kotase.

Zvolila jsem troufalou cestu, jednala v souladu s příslušnou legislativou a tlaku státních zástupců a části policie jsem nepodlehla. (Měla jsem v té době v pracovním týmu jednoho z nejlepších právníků, jaké jsem kdy poznala.) Vysloužila jsem si dlouholeté trestní stíhání, mediální výstupy státního zástupce Mezlíka, které mě dehonestovaly a zničily nejen moji pracovní kariéru. Napadal mě, že můj boj proti tzv. „solárním baronům“ jen předstírám, když licence neodebírám. Tuto rétoriku se mu dařilo dostat i před soudní senáty.

Přes obrovský strach, který mnou zmítal, protože jsem věděla a vím, že to jsou oni „státní zástupci“ (někteří z nich školeni cizími velmocemi), kteří jsou hlavou procesu a mohou vás dostat do vězení, kdy se jim zlíbí, jsem neustoupila a nezákonného odebírání licencí jsem se nezúčastnila.

Tzv. boj proti „solárním baronům“ nemůže spočívat v nezákonnosti, nezákonném odebírání licencí, restrikcím, které se dostávají na úroveň inkvizicí. Tento „boj“, výstižněji řečeno náprava systému, musí probíhat
a) v oblasti chybně nastavených výkupních cen (především v létech 2009-2010), které následně řada významných institucí vč. evropských hodnotila a nadále hodnotí, jako pře kompenzace.
b) Nápravou rozporuplné legislativy, která přivedla mnoho podnikatelů (důvěřujících státu) na „práh vězení“ nebo i dále, k bankrotu a úpadku.

V případech, kdy soudní senát uvěří nepodloženým tvrzením žalobce v kauzách solárních elektráren, dochází k společenským škodám, k poškození veřejného zájmu nejen v oblasti energetického hospodářství, ekologie, ale i ekonomickým dopadům.

O to více nelze pochopit, proč se demonstruje za to, aby NSZ Pavel Zeman nerezignoval, aby ve funkci zůstal. Proč byl SZ Mezlík povýšen do úřadu evropského žalobce.

Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Marie Benešové má jedinečnou šanci zahájit nápravu státního zastupitelství. Umožnit účast vsoutěži na post NSZ uchazečům mimo „zapouzdřené“ státní zastupitelství. Otevřít státní zastupitelství vzdělaným právníkům, uznávaných advokátům, vysokoškolským pedagogům, vyšetřovatelům.

Jen nové vedení (není to jen pozice NSZ) může zahájit vnitřní očistný proces instituce, která v systému vymahatelnosti práva a spravedlnosti plní zásadní a nenahraditelnou roli a která tak fatálně pod vedením Pavla Zemana selhala.

Ing. Alena Vitásková – předsedkyně IAV

Praha, dne 11. 6. 2021