První měsíce po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách ukazují rychlý nástup nové zahraničněpolitické dynamiky. V Rijádu se nečekaně sešly vyjednávací týmy USA a Ruska na úrovni ministrů zahraničí. Jednání se přitom neomezila pouze na válku na Ukrajině, ale zasáhla širší spektrum celosvětových diplomatických otázek. Navzdory zděšení v západní Evropě si obě mocnosti podle všeho v některých ohledech porozuměly – a Spojené státy zvolily přístup, který sice nachází určité pochopení u Ruska, ale frustruje evropské spojence, uvádí Ivo Strejček.
Z této nové situace vyvstává celá řada otázek: co vývoj znamená pro Evropu, jaké dopady bude mít na Evropskou unii a jak by na něj měla reagovat Česká republika? Máme vůbec jako země odvahu přesně definovat náš národní zájem a jednat podle něj?
V kontextu zbrojních a obranných plánů Evropské unie přichází předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová s plánem přezbrojení v hodnotě 800 miliard dolarů a návrhem na rozvolnění rozpočtových pravidel, aby bylo možné masivně investovat do výzbroje a podpory Ukrajiny. Český premiér Petr Fiala varuje, že pokud nechceme čelit agresivnímu Rusku přímo u našich hranic, je nutné zvýšit podporu Ukrajině a obranné výdaje až na 3 % HDP. Vnitro navíc posiluje tezi, že Spojené státy s Trumpem v čele ztrácejí zájem o východní Evropu – a odpovědnost za Ukrajinu přechází na Evropu samotnou.
Evropa bez Ameriky? Trumpův vzkaz vyvolal paniku, unie reaguje riskantně a bez strategie
Podle Iva Strejčka je hlavním poselstvím prvních měsíců po vítězství Donalda Trumpa zjištění, že Evropa se v konfliktu na Ukrajině pustila do mimořádně riskantní hry – a to bez jistoty, že za ní bude stát americká podpora. Zatímco Spojené státy signalizují ochotu ukončit své angažmá v poválečném bezpečnostním systému Západu, Evropa na tyto změny reaguje pohoršeně, emocionálně a bez strategického uvažování. Namísto racionální diplomacie volí moralizující politiku, která podle Strejčka dlouhodobě selhává.
„Neúspěch si ovšem evropské státy zjevně nepřipouštějí. Podnikají praktické kroky k jejímu vytvoření ,koalice ochotných' mimo strukturu NATO. Takové počínání Evropanů může posílit úvahy USA k opuštění aliance. Tyto úmysly jsou již z Ameriky slyšet,“ uvádí Strejček a dodává, že „koalice ochotných“ je výsledkem nerealistických slibů, které Evropa dala Ukrajině a nyní – v pasti vlastních slibů, se bezhlavě pouští do mimořádně riskantních rozhodnutí vedoucích na šikmou plochu ohromných zbrojních výdajů.
To je podle něj katastrofální strategie, která jako by nebrala v úvahu evropskou ekonomickou vyčerpanost a průmyslovou i technologickou zaostalost, do níž se Evropa dostala vinou dlouhodobého budování sociálního státu a nastolováním zničujících levicových aktivistických a konstruktivistických politik.
„Chce-li Evropa masivně zbrojit, znamená to konec s nesmysly typu Green Deal? Podle reakcí z evropských institucí je EU rozhodnuta pokračovat s experimenty typu Green Deal souběžně s gigantickými výdaji na zbrojení.
Masivní zbrojení s pokračováním projektu jako je Green Deal
Závěry, které Ivo Strejček z Institutu Václava Klause nabízí, jsou varovné. Evropa podle něj vstupuje do éry masivního zbrojení – a to paradoxně nikoli na úkor, ale souběžně s pokračováním projektů jako je Green Deal. Tato kombinace považuje za ekonomicky a politicky neudržitelnou. Očekávaná centralizace a unifikace Evropské unie se podle něj tímto vývojem výrazně urychlí, ale zůstává otázkou, zda je to v českém národním zájmu.
V silně proměnlivém mezinárodním prostředí vidí Strejček nebezpečí v tom, že Evropská unie i její členské státy postrádají skutečné vůdčí osobnosti, které by dokázaly realisticky číst světové dění. Obává se také rostoucí role Německa – ekonomicky oslabeného, ale s historickými sklony vést Evropu –, zejména pokud by k zbrojení došlo bez účasti Spojených států jako strategické protiváhy.
Evropa podle něj Ukrajině vysílá jediné poselství: „Bojujte dál.“ A klade otázku, zda je to skutečně rozhodnutí v zájmu obyčejných Ukrajinců, nebo spíše ve prospěch mocenských zájmů evropských elit.
Zároveň se obrací i k české politice: co by měla dělat v době, kdy se mění mezinárodní rozložení sil? Odpověď podle Strejčka není optimistická – ale je jednoznačná. Česká republika už dlouhá léta nemá vlastní zahraniční a bezpečnostní politiku. Místo toho se bez hlubší reflexe přizpůsobuje nejprve americkým, dnes evropským velmocím. „Dlouhodobě a nekriticky jsme vázali naši diplomacii na americké zahraničně-politické pozice, dnes je snadno „přeladíme“ na pozice západoevropských mocností s Německem v čele. Zůstaneme navenek ve vleku cizích zájmů už proto, že své politiky bojovat za české zájmy nemáme,“ upozorňuje.
Mezinárodní situace nahrává Fialovi. Opozice zůstává pasivní
S blížícími se parlamentními volbami v září se tak zřejmě válečný konflikt a mezinárodní otázky stanou hlavním volebním tématem. Mírové urovnání mezi USA a Ruskem možná přijde dřív, než si dnes umíme představit. Ale i pak bude podle Strejčka v české společnosti nadále převládat silné protiruské ladění.
„Bude-li dnešní parlamentní i neparlamentní opozice stále tak pasivní, jak je, může se opravdu stát, že Petr Fiala bude i po volbách skládat budoucí vládní koalici. Mezinárodní situace mu hraje do karet,“ uzavírá Ivo Strejček.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Natálie Brožovská