Média, mocná čarodějka významně ovlivňující veřejné mínění. Novináři, publicisté, redaktoři, kameramani z tuzemska i zahraničí, z prvních linií válečných konfliktů. Ano, ti všichni mají zásadní vliv, jak objektivně se zpráva podá, jak se na událost, tu či onu osobu, nahlíží.

Mnohé z nás zajímá nejdříve jméno autora – novináře. Pokud je to tlachala, bez odborných znalostí, člen nějaké podivné skupiny, nebo Aspenu, tak dál většina z nás neztrácí čas a takové komentáře nesleduje. Jak se ale bránit proti „plivnutí jedu“ z jejich strany? Jak se bránit proti dehonestaci, poškození dobrého jména, mnohdy s dopadem na podnikání, poškození investic, znehodnocení firmy? Bránit se právně? Jak dlouho takový soud trvá a jak je hodnocena pošlapána čest, majetková a nemajetková újma tímto „jedem“ způsobena? Je to dlouhý proces, ale nikdo z nás ho nesmí vzdát tím, že mávne rukou a řekne: „Ten ubožák mi nestojí za to, abych se s ním tahal o spravedlnost“. Jenže, pokud každý mávne rukou, tak ten ubožák, ztrpčující život dalším a dalším lidem, pokračuje ve své destruktivní práci a večer si dá v klidu pivo se zadavateli, zamne si ruce a řekne: „To byl zase hezký den.“ 

„Média absolutně rezignovala na odpovědnost k člověku, je pro ně jen objektem určeným ke společenské likvidaci“. Tuto citaci jsem si vypůjčila z úvodního slova prezidenta Miloše Zemana na semináři „Spravedlnost a vymahatelnost práva: Žijeme v právním státě?“, který organizovali Institut Aleny Vitáskové z.s. a Jiří Kobza – poslanec hnutí SPD v Parlamentu ČR. S citací pana prezidenta souhlasím částečně, protože významná část médií v naší zemi informuje objektivně a s odbornou erudovaností.

Naopak nepravdivé, polopravdivé, zmanipulované výroky některých novinářů jsou pro člověka a jeho okolí horší, než je uštknutí prudce jedovatým hadem mambou. Někteří z nich si na takovou mambu chtějí hrát, ale postupně jich ubývá. Jsou to ti, kteří nemají dostatečné vzdělání, aby mohli dělat kvalitní žurnalistiku a sami se tak dostávají na okraj novinářské profese. Z velké části majitelé médií nechtějí takové tlachaly zaměstnávat a tím znehodnocovat svá média.

Někdy se ale takoví rádoby „novináři“ hodí pro pomlouvačné komentáře a urážky, za které dostanou nějaký ten „krejcar“. Jsou nástrojem „něčích“ zájmů, většinou podlých existencí.

O prototypu takového „novináře“ jsem psala v knize, konkrétně v druhém díle „Solárních baronů II. - Příprava mé vraždy“ v kapitole „Bamba není mamba“. V románu je s nadsázkou popsán těžký život takového „novinářského“ odpadlíka, který pak za mrzký peníz musí vzít každou „zakázku“.

Knihu jako tradiční vánoční dárek můžete zakoupit na e-shopu www.institut-av.eu i s podpisem autorky. Děj knihy je fikce.

Ing. Alena Vitásková – předsedkyně IAV