Zmínky o řízení o podmínečné propuštění se v médiích vyskytují velmi vzácně. Obvykle v něm nedochází k senzacím, proto si jich novináři nevšímají. Avšak k úspěchu v řízení o podmínečné propuštění se upínají naděje desítek odsouzených ročně. Odsouzený, který odpykal zákonem stanovenou část trestu, má právo žádat o podmínečné propuštění před vypršením času, který měl původně strávit za mřížemi. Soud vyhoví, když jej žadatel přesvědčí, že v době výkonu trestu přemýšlel o svém trestném jednání a vývojem svých hodnotových měřítek položil základ svému polepšení. Musí také soud přesvědčit, že polepšení prokázal i vzorným výkonem povinností odsouzeného, že po propuštění na svobodu bude mít střechu nad hlavou a zajištěný zdroj obživy.

V předlistopadových časech by se řeklo, že žadatel musí prokázat, že na svobodě povede řádný život pracujícího člověka. Soud téměř vždy uloží žadateli podmínky, jejichž dodržením během stanoveného zkušebního období propuštění ospravedlní. Porušení podmínek může propuštěného přivést zpět za mříže. Pamatuji si na poněkud zábavný případ, kdy se propouštěný divil, když mu předseda senátu vysvětlil, že absolutní zákaz požívání alkoholu na dobu sedmi let platí i v jeho soukromí. Jsem rád, že z usnesení o jeho propuštění pro mne nevyplynul závazek sledovat plnění podmínky.

V řízení o podmínečné propuštění z výkonu trestu hrají významnou úlohu zájmové organizace občanů. Zkušenost mě vede k přesvědčení, že jejich vstup do řízení zvyšuje naději žadatele na propuštění, i když o důvodech tohoto efektu bych mohl pouze spekulovat. V posledním případě podmínečného propuštění naše nabídka převzetí společenské záruky nedorazila k soudu. Soud na návrh státní zástupkyně rozhodl žádosti nevyhovět. Stížnostní soud zrušil jeho rozhodnutí pro nezákonnost, ale při novém projednání žádosti po doručení naší nabídky a v mé přítomnosti nalézací soud na návrh státní zástupkyně žadateli vyhověl.