„Dokonale integrovaný“ černoch z Eritreje shodí ve Frankfurtu matku s dítětem na koleje před projíždějící rychlík. Na koupališti v Düsseldorfu, kde již několikrát řádili severoafričtí, patně poněkud hůře integrovaní migranti, budou instalovány videokamery a každý návštěvník bude muset mezi plavky a detektivku vložit občanský průkaz, protože bez něj ho tam nepustí. Předseda správní rady fotbalového klubu Schalke O4 Ferdinand Tönnies sdělil veřejnosti, že v Africe je třeba stavět elektrárny, protože jinak tamní obyvatelé nepřestanou kácet stromy a v noci, nemajíce světlo, „vyrábět“ děti, načež se v médiích a politice rozběhl další díl nekonečného seriálu na téma „rasismus všedního dne“.

Antirasistické kampaně, odpovídající fázi zostřeného třídního boje v někdejších komunistických státech a už dávno ztrativší jakoukoli vazbu k reálnému významu slov „rasa“ a „rasismus“, slouží primárně k periodické mobilizaci veřejnosti k „boji proti pravici“. Rasista či potenciální rasista je každý, kdo zprava kritizuje migrační, ekologickou, multikulturní či feministickou politiku vlády. Potenciální či skutečný rasista je také každý, kdo zastává menschenfeindliche, tedy tzv. „lidem nepřátelské“ postoje. A ty zastávají podle staronového zjištění „badatelů“ z univerzity v Bielefeldu všichni, kdož si myslí, že je v Německu mnoho cizinců, kdo prohlásí, že cizinci se liší od většinové společnosti nebo kdo žádají, aby stát při posuzování žádostí o azyl postupoval přísněji anebo si myslí, že migranti mají vyšší kriminalitu než rodilí Němci. Jinými slovy – potenciálně či reálně „rasistickou“ je výrazná většina německé společnosti, jež považuje migranty, zejména muslimské, za ohrožení německé národní identity či německé kultury. Ale klackem rasismu, resp. podpory „pravičácké“ AfD  okamžitě zamávali bdělí strážci politické superkorektnosti i nad hlavou politika CDU Carstena Linnemanna, který řekl, že je nutno podporovat u dětí migrantů znalost němčiny a pokud není dostatečná, měl by se odložit nástup dítěte do školy. Jak napsal v reakci na Linnemannův případ jeden z mála rozumných německých novinářů Ulf Poschardt v deníku die Welt, atmosféra v zemi je „absurdně rozdělená a otrávená“.

Nervozita vládnoucích elit jde do značné míry na vrub blížících se zemských voleb ve třech východoněmeckých zemích, které se uskuteční 1. září (Sasko a Braniborsko) a koncem října (Durynsko). Ve všech třech případech může totiž zvítězit Alternativa pro Německo, kterou podle posledních průzkumů hodlá ve všech třech zemích volit mezi 20 a 25 % občanů. Ani v jedné zemi nemá sice AfD šanci podílet se na vládě, protože stojí v opozici proti uzavřenému kartelu ostatních stran, ale symbolický význam případného vítězství „pravicových populistů a extrémistů“ by byl značný. Mimo jiné by opět připomněl trvající rozdělení SRN na „pokrokový“ Západ a „nahnědlý“ Východ, který ani po třiceti letech od sjednocení údajně nepochopil podstatu západní demokracie.

Německý establishment mezitím zintenzivňuje úsilí o diskreditaci a dehonestaci AfD. Má k němu posloužit i nedávné uvalení dohledu rozvědky na Identitární hnutí (IB), které vystupuje na obranu západní civilizace a kultury před islámem. Tato zásadně nenásilně vystupující skupina několika set převážně studentů a mladých mužů totiž napadá jádro dnešní západní politiky, jímž je multikulturalismus, a proto je elitami považovaná za fatální hrozbu a – slovy prezidenta německé rozvědky Haldenwanga – za „duchovní paliče“. Nechybí už ani jejich srovnávání s Hitlerovou mládeží! AfD sice oficiálně vyhlásila zákaz jakýchkoli kontaktů s IB, ale blízkost názorů obou formací je zjevná a mnoho členů AfD se soukromě netají sympatiemi k IB. Dohled uvalený na identitáře je proto zjevným „varováním“ i pro AfD.

Novou a vskutku děsivou kvalitu nabraly útoky proti AfD v souvislosti s vraždou hesenského regionálního politika Waltera Lübckeho, který byl počátkem června zastřelen ve svém domě údajně (již zatčeným) pravicovým radikálem. Lübcke obdržel v posledních letech řadu výhrůžek smrtí v souvislosti se svým výrokem v době vrcholící migrační katastrofy na podzim 2015. Dne 15. října Lübcke prohlásil na adresu vlastních spoluobčanů, kteří protestovali proti migrační politice vlády: „Tady se jedná o hodnoty. A kdo tyto hodnoty nezastává, může kdykoli odejít ze země, pokud s nimi nesouhlasí... To je právo každého Němce.“ Toto je nejnehoráznější výrok na adresu vlastních občanů, nemyslitelný kdekoli mimo merkelovské Německo. Oněmi hodnotami myslel Lübcke křesťanské hodnoty. Pokud pomineme fakt, že právě ty jsou od nástupu Merkelové v politice CDU mrtvé, pak si Lübcke dovolil skandálním způsobem zavazovat občany Spolkové republiky hodnotami jinými než sekulárními, na kterých spočívá německá ústava.