Tento vtip koloval v Bělorusku už v roce 2010, tedy před volbami minulými, které Lukašenko vyhrál údajně díky podvodům při sčítání lístků ziskem 80 procent hlasů voličů. Když v ulicích Minsku protestovalo několik tisíc lidí proti zfalšování voleb, bylo shromáždění brutálně potlačeno. Přes šest stovek účastníků, včetně několika Lukašenkových protikandidátů skončilo ve vězení. Někteří z nich byli po několika měsících propuštěni na svobodu. V nedávné minulosti to byl opoziční předák Andrej Sannikau, když Lukašenko vyhověl jeho žádosti o milost, kterou ale podle opozice vězeň podepsal pod nátlakem KGB.

To se v budoucnu už nemusí opakovat. Prezidentovi zcela loajální dolní komora parlamentu totiž schválila nový zákon o amnestii. Ne jeho základě bude nyní propuštěno na 2800 osob. Zřejmě se ale nebude týkat osob odsouzených za organizování protestů a ani politických vězňů. V Bělorusku přitom vše funguje tak, že vězeň může být propuštěna rozhodnutím jediné osoby, která jen podepíše dekret. Nejznámějšími politickými vězni jsou v této chvíli bývalý prezidentský kandidát Mikola Statkiewicz, nebo šéf Centra lidských práv Wiasna Aleš Bialacki.

„Větší štěstí“ měl Andrej Poczobut, dopisovatel polského deníku Gazeta Wyborcza z běloruského města Grodno. Ten byl zatčen za údajnou pomluvu prezidenta Alexandra Lukašenka. Včera byl propuštěn po deseti dnech opět na základě dekretu, který podepsala jediná osoba. Text je údajně shodný s dokumentem, který obdržel při zatčení. Někdo prý jen vyměnil hlavičku v úvodu.

Tentokrát se však nezdá, že by byl Poczobut vyšetřován kvůli novinářské činnosti. Jde spíše o úder proti státem neuznané Nejvyšší radě svazu Poláků v Bělorusku, která je Minsku již po měsíce trnem v oku a které je Poczobut členem. Další možností je, že byl Poczobut uvolněn po nátlaku z Evropské unie, která má s Minskem komplikované vztahy. Právě kvůli porušování lidských práv v Bělorusku. Situace se vyhrotila v březnu tohoto roku, kdy Bělorusko dokonce požádalo velvyslance členských zemí Evropské unie, aby odjeli ze země do svých států na konzultace.

V březnu pak Unie rozšířila proti Bělorusku zatím neúčinné sankce, které mají trvat do doby, než budou propuštěni všichni političtí vězni. Evropa odmítá s Lukašenkem do té doby jednat. Tomu to ale příliš nevadí. Vsadil totiž jednoznačně na integraci s Ruskem a částí další postsovětských republik.

A také na svého přítele, venezuelského prezidenta Cháveze. Když byl běloruský prezident koncem června na návštěvě Caracasu, říkal mu Chávez bratře. Lukašenko kontroval, že bude u moci dvacet let a pak předá symbolický štafetový kolík svému synovi Nikolajovi, který jej na cestě doprovázel. Své prohlášení se pak pokoušel prezentovat jako vtip, když jeho obsah zaskočil i Cháveze, propukl běloruský diktátor v bouřlivý smích. 

Tady se znovu dostala do centra sdělovacích prostředků zvěst o korunovaci, zmíněná jako žert na začátku příspěvku. Pozorovatelé s nadsázkou varují. Případná monarchie s králem Alexandrem by nemusela být konstituční jako jiné v Evropě. Bělorusové vybudovali spolu s Venezuelci továrnu na výrobu nákladních automobilů a 20.000 bytů. Vyvážejí do země zemědělské produkty. Za to dostávají od druhé strany ropu.

Syn Nikolaj provázel otce i na další cestě. Účastnili se v Kyjevě finálového utkání mistrovství Evropy ve fotbale, které společně organizovaly Polsko a Ukrajina. Pro Lukašenka to byla vítaná možnost sledovat vrcholné sportovní utkání v zahraničí. Protože má zákaz vstupu do zemí Evropské unie, nemůže se například osobně účastnit mistrovství světa v jeho milovaném hokeji. Šampionáty v posledních letech probíhají právě v zemích sedmadvacítky.

Ukrajinský prezident Janukovyč, který je bojkotován západními politiky kvůli procesu s bývalou premiérkou Tymošenkovou, ale souseda na finále kopané pozval. Jinými slovy, bojkotovaný pozval bojkotovaného, který byl v loži usazen společně s dalšími postsovětskými prezidenty naproti delegacím Španělska a Itálie, jejichž národní týmy ve finále hrály. 

Na jaře Lukašenkovi spadl kámen ze srdce, když Mezinárodní federace ledního hokeje rozhodla, že zemi nebude odebráno organizování mistrovství světa v roce 2014. Takže v Minsku hokej bude a prezident bude v hledišti fandit národnímu týmu Běloruska. Tedy pokud reprezentace nevypadle z elitní skupiny. Letos k tomu neměla daleko. Kdyby příští rok byla ještě méně úspěšná, sledoval by běloruský prezident v Minsku jen boje borců jiných národů. 

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty