Jistě každého napadne mesaliance výsostného básníka Josefa Kainara s českými rockery (alba Kuře v hodinkách a Město Er), jiný zase připomene unikátní propojení textů básníka Pavla Šruta s interprety typu Luboše Pospíšila nebo Michala Prokopa. Poměrně čerstvou událostí toho typu je nedávné album folkaře Slávka Janouška otextované básněmi Jiřího Žáčka. Zkrátka v Česku jistých dob (dnes už to žel zdaleka neplatí) platilo, že ani slovo, znějící v rádiu či z gramodesky, nemusí být nutně vatovou výplní, aby se měl nad čím zpěvák ukazovat. Ryzím příkladem takového propojení originální lyrické poetiky a (zejména zpočátku) náročnější rockové hudby byl textař a básník Pavel Vrba. Jak praví encyklopedie, narodil se16. dubna 1938 v Brně a zemřel 7. září 2011.

Vrba byl český básník, publicista a významný písňový textař, vesměs v žánrech blízko rocku a popu. Už od mládí se věnoval hudbě – i poezii. Z té první čerpal obdivuhodnou a záviděníhodnou schopnost vkládat slova do přesně strukturovaných, rytmicky i melodicky uspořádaných celků, a přitom neubrat na obsahové kvalitě, nevybíjet se jednoduchými veršovánky do rytmu, jak to činili mnozí doboví textaři. Od Vrby byste se nejspíš nikdy nedočkali „štěpných“ říkanek typu „ladylý ladylou – trpaslíci trávou jdou“ (pokud si to nevybavíte, je to jeden z mnoha skvostů, jimiž obohatil český pop František Čech vulgo Ringo pro zpěváka Sodomu).

Ta nešťastně šťastná 70. až 80. léta

Vrba se dokázal setkávat. Svými texty obohatil písně mnoha ve své době věhlasných zpěváků už od konce 60. let, třeba Martu Kubišovou (slavná Lampa z roku 1969), Hanu Hegerovou (Pohrdání z téhož roku) či Petra Nováka (Jdi dál, opět 1969). Ale to jsou jen z desítek dalších náhodně vybrané písně s Vrbovými texty, které se tehdy dostaly do drážek malých gramofonových desek. To opravdu důležité a pro Vrbovu tvorbu podstatné teprve mělo přijít. A to paradoxně v době, která neslula vysokou kulturností a tolerancí vůči originálním tvůrcům. A přece: v roce 1974 vyšlo album Hladíkova Blue Effectu a Jazzového Českého orchestru s názvem Nová syntéza 2. Autorem textu titulní skladby byl právě Vrba.

Od toho okamžiku se jeho tvůrčí osudy proplétaly s touto unikátní líhní českých rockerů, jazz rockerů či art rockerů, jak zněly dobové nálepky. Pak následovala opulentní série vynikajících albových projektů mimořádných českých hudebníků s výjimečnými Vrbovými texty. Namátkou: 1977 LP Zrnko písku, skupina Bohemia, 1979 LP Svět hledačů, M. Efect, 1980 LP Slunečnice pro Vincenta van Gogha – skupina Mahagon, 1981 LP Třiatřicet, Modrý efekt, 1981 LP Hůl v slunečních hodinách, Synkopy 61, 1983 LP Křídlení, Synkopy, 1983 LP Pečeť, C & K Vocal a Ota Petřina,1985 LP Zrcadla, Synkopy a tak by se dalo pokračovat. Zjednodušeně lze říct, že to velké, co v českém (art)rocku v 70. až 80. letech minulého století vznikalo, mělo textařský punc Pavla Vrby.