Když jsem objevila na síti sérii pěti článků o hledání a „šťastném nalezení“ filipínské nevěsty od Milana Presse (první díl je k přečtení ZDE, druhý díl ZDE, třetí díl ZDE, čtvrtý ZDE a pátý, zatím poslední, ZDE), nevěřila jsem svým očím. Texty na mě působily, jako by je psal nějaký prodavač ve velkém obchodu s elektronikou, a ne velmi vzdělaný a mezinárodně úspěšný člověk, jakým jejich pisatel bezesporu je. Autor totiž ke svým námluvám přistupoval jako ke zbožní transakci nebo ještě spíše k byznysovému projektu. Ať si dá Press poslat z Číny nějaký android, nasadí mu paruku a nastaví mu program uspokojování vlastních cílů, ať už jsou jakékoliv. K tomu mu přibalí dálkový ovladač, aby přístroj mohl kdykoli vypnout v momentě, kdy začne projevovat svoje vlastní myšlení, cítění a potřeby adekvátní reakce.

Uvažuje jako sponzor

Kde je pro Milana Presse hodnota ženy? V délce vlasů, o něž mu tak jde, jak píše? On chce povrchnost a nabízí povrchnost, tj. peníze a svou kariéru. To je jediné, čeho si na sobě váží? Vztah je ale přeci hlavně o sdílení, o tom, že když jednomu není dobře, druhý řekne: „neboj, to bude dobrý, to zvládneme. Autor ale uvažuje jako sponzor. Press v sobě, tak jak se prezentuje, nemá žádnou jistotu, nevěří si a nemá rozpoznatelný charakter. Muž nemusí být žádný krasavec, ale měl by být spolehlivý, seriózní a obětavý. Měl by se zodpovědně zajímat o partnerku a její potřeby jako o potřeby své, vést s ní dialog a nejen přijímat, ale i dávat, ve smyslu citu a empatie. Druhého přece milujeme hlavně proto, jaký je, a nejenom jak vypadá, i když přitažlivost fyzická je také důležitá, zejména ve fázi zamilovanosti. Press si chce udělat ze ženy luxusní elektrický spotřebič a chce bezvýhradně podporu a aktivitu od ní jen sám pro sebe. Cílem jeho spokojenosti má ale být spokojenost partnerky a on chce spokojenost jen svou. Press odmítá investovat do vztahu, investici chápe jako možnou jen do hmotných věcí jako jsou auta a podobně, jak ostatně píše. Do vztahů ale investujeme emocionálně, a to celý život.

Romantická láska nezastarala

V Pressově pojetí chybí prvek romantické lásky, on hledá služku a ne partnerku. Celá evropská kultura je na romantické lásce založena. Autor by si měl přečíst Staré řecké báje a pověsti, ty jsou plné romantické lásky. Láska je romantická už svojí podstatou. Vždyť i láska k Bohu je romantická, jak se dočítáme v Bibli. Láska přece není vzájemně výhodný obchod. Zralá romantická láska plynule přechází v životní partnerství. Myslím si, že výhra ve vztahu je, když táhneme pomyslné sáně sněhovou vichřicí a společně jí unikneme, nebo když chceme vystoupat s batohy na zádech k vrcholkům hor. Ten druhý se mnou jde za ruku a společně vše přežijeme a prožijeme, něco se společně po velkém úsilí povede. Fakt, že se daří jednomu, znamená, že se daří i druhému. Nelze přece věci vidět tak, že když ve velehorách ten druhý zemře, že šlo o zbytečnou investici.

Prostředí ovlivní každého

Čím se Milanu Pressovi vlastně o tolik zlepšil život, když si vzal Filipínku? Péči o dům, zahradu, auto, jídlo mu může „zajistit“ i dlouhovlasá Češka. Ani v jednom z dosavadních pěti pokračování nezaznělo nic o tom, jak spolu s filipínskou manželkou komunikují. Nedozvěděli jsme se ani, zda jeho paní pracuje a učí, když absolvovovala vysokou školu a je profesí učitelka. Že by velmi inteligentní ženě, jak autor série popisuje, vyhovovalo jen zůstávat v domě a slavit neustále narozeniny s filipínskou komunitou či pracovat se svářečkou? Vůbec nenapsal, jak vychovávají dcerku, vždyť jeho manželka je z úplně jiné kultury. Nenapsal, zda se občas také pohádají, vždyť občasná hádka do vztahu patří, tedy alespoň vztahu nemrtvého. Pokud ovšem v Česku bude filipínská komunita žít pár generací, začnou její příslušníci měnit vlivem přizpůsobování se prostředí své potřeby a cítění. Jejich ženy začnou mít stejné potřeby jako české. Na jejich společné dceři se vliv prostředí také podepíše ve smyslu rovnoprávnosti pohlaví. V této souvislosti je třeba autora upozornit, aby se nedivil, pokud se ona se loajalita a poslušnost začne postupně vytrácet už u jeho choti. Nejvíc mě ovšem na autorově pětidílné sáze pobavilo, jak Press líčí, jak po třech hodinách po příletu na Filipíny už bylo domluveno zasnoubení.

Je láska plamen, nebo plamenomet?

Lásce se člověk učí již v raném věku, kdy se dítě laská s maminkou. Láska mezi partnery se projevuje především tím, že se chce jeden druhého dotýkat a zažívat spolu něhu. Jestliže však ztratili tuto potřebu, plamen lásky vyhasl. Zkušenost z první fáze života má zásadní význam, neboť duše malého dítěte je plastická, tvárná a přijímající. Všechno, co se v ní děje, hluboce zakořeňuje a působí na další náš život. Láska je bezvýhradná a dává najevo, že je člověk přijímán takový, jaký je. Bohužel v západní civilizaci je často láska podmínečná a rodiče požadují po dítěti výkony, kterých není schopno. Naprostá většina lidí má pak hluboko v sobě narcistní zranění, která brání vývoji zdravé sebelásky.

Něco za nic

Vztahy jsou opravdu jen pro odvážné. Vždyť do nich investujeme úplně všechno a také o všechno můžeme přijít. V tom je jejich cennost. Investujeme sebe na oltář vztahu, proto jsou vztahy tak těžké. Člověk musí zariskovat, aby výsledek za něco stál, a neví, jak to dopadne. Riskuje odmítnutí. V případě Milana Presse jde o následující uvažování: Něco si od žen koupím a platba je ex post. Zaplatí se až v momentě, kdy a zda se žena osvědčila? Copak chce luxusního koně? V čem je hodnota vztahu, který Press nabízí? On chce bezvýhradnou loajálnost, aktivitu a podporu, ale sám nabízí pouze peníze. Ať investuje do vztahu a ne do auta. Do vztahu se investuje jinými prostředky.

(autorka polemiky, MUDr. Andrea Dutková, je psychiatrička a psychoterapeutka)