Člověk se na cestě k sobě samému a k tomu, aby se skutečně se cítil svobodně, musí naučit znát svoji hodnotu a naučit se prosazovat. Je třeba, aby zvládal vyjadřovat své emoce a měl vztahy postavené na vzájemné úctě. Když člověk dává příliš mnoho, zapomíná na sebe a dává se automaticky, může za tím být hledání uznání a lásky. Nemusel se naučit mít rád sám sebe a být sám se sebou spokojený. Žije pak v neustálém strachu a smrtelné úzkosti a udělá si ze svého života peklo, neboť může potkávat typy lidí, kteří z něj udělají oběť.

Jak tedy nebýt obětí?

Odpověď je začít s dobročinností sám u sebe a vědomě odmítnout postavení oběti. Dále je třeba přestat mít strach. Představte si situaci, kdy vás nějaký manipulátor vydírá svým křikem. V takovém případě zkuste mluvit také hodně nahlas, stůjte si na svém a nenechte se zastrašit. Když domluvíte, odejděte z pokoje. Je spousta lidí, kteří se zbavují svých úzkostí tím, že je do druhých lidí „nastřílejí jako náboje z pistole“. Zde je třeba pochopit, že tyto úzkosti patří jim a ne vám a co nejdříve utéci z role obětního beránka. Destruktivní osoby kolem sebe šíří neklid často proto, že se nemohou přenést přes pocit prázdnoty, který v sobě mívají uhnízděný již z dětství. Tehdy vstoupili do začarovaného kruhu: odmítají sami sebe a zároveň se snaží získat rodičovské uznání, které nepřichází. Snaží se pak v životě pokračovat v šíleném běhu po dokonalosti, aby je rodiče vnímali, že vůbec existují.

Chcete milovat a sám nebýt milován

Co mohlo v dětství nebo v dospívání způsobovat, že se může člověk ocitat ve vztazích v roli oběti nebo utlačovaného partnera? Můžete zjistit, že máte pocit, že jste byli málo milováni nebo opuštěni, zneužíváni a tyto bolestné pocity z dětství mohou rezonovat a prostupovat každým dalším vztahem, který se odvíjí podle vzorce „milovat a sám nebýt milován“. Sebedůvěra znamená, že si jedinec myslí, že má určitou hodnotu, i kdyby po celou dobu své existence prožíval úzkost, pochybnosti a další negativní emoce. Každý má své přednosti a také svoje chyby. Poznat a přijmout je mu umožní se dále vyvíjet, z čehož právě může vyjít sebedůvěra.

Až se zbavíte pocitu viny

Narušený jedinec vyvíjející psychický nátlak má obrovskou potřebu věřit, že je dokonalý, ale jeho jistoty jsou jen kašírované. Když se člověk smiřuje sám se sebou, může se setkávat s dalšími lidmi, i s takovými, kteří se hledají. A hledající bytosti se přitahují. Kdo je mu v dosavadním životě oporou, může ho vzít do nového života. Často pak následuje změna v prostředí či zaměstnání. Tímto způsobem je možné se pak otočit ke své minulosti zády a založit si život na jiných základech. Podaří se to v momentě, jakmile se jedinci, který se zotavuje, podaří zbavit pocitu viny.

Nedejte si ukrást život

Naučte se tedy říkat ano, když ho toužíte vyslovit, a nenechávejte se ovlivnit názorem nebo pohledem někoho jiného, což přináší vnitřní nesvobodu. Naučte se přijmout pochvalu nebo kritiku a naučte se ji vyjádřit. Naučte se žít se svojí minulostí, řekněte si „co mne nezabije, to mne posílí.“ Vnímejte sami sebe jako předmět vlastního života a nespoléhejte ani na vlastní citovou minulost, ani na pohledy ostatních. Udělejte ze svého utrpení umělecké dílo a věřte, že opravdu přátelské vztahy jsou cestou, která člověku umožní naučit se věřit druhému a žít dál svůj život, ne život, který ti ostatní chtějí mít jen pro sebe.

(autorka článku, MUDr. Andrea Dutková, je psychiatrička a psychoterapeutka)