Přínosů Evropské Unie, do níž naše republika vstoupila 1. května 2004, podle něj ale nedokázala plně využít, a to i kvůli euroskeptickým vládám, které „zanedbaly čerpání evropských fondů“. Po jeho soudu je těch deset let z hlediska České republiky úspěch, protože „v zásadě jste si ani nevšimli, že jsme se zintegrovali. Žádné technické nebo podobné problémy nevznikly," hodnotí uplynulou dekádu Špidla, podle něhož Česku vstup přinesl značný hospodářský impulz.

„Ty šestiprocentní růsty, to by prostě bez Evropy nebylo," připomíná vývoj HDP v rocích bezprostředně po rozšíření unie o ČR a dalších devět zemí. „Stejně tak to výrazně posílilo pozici České republiky," říká muž, který byl před deseti lety premiérem. Na vlastní kůži tak prý mohl pozorovat, že „náš význam stoupl desetinásobně". Jasně to podle jeho slov pociťoval nejen při jednáních s evropskými, ale zejména mimoevropskými politiky. Negativa vstupu do unie, který podle něj zvýšil i schopnost Česka ovlivňovat svůj osud, hledá průkazně luxusně honorovaný eurohujer marně, nebo těžko, takže tvrdí : „Dohromady celkem nejsem schopen najít nějakou věc, která by se z toho důvodu zhoršila," říká s tím, že se o to poctivě snažil. Námitky nemá ani proti, podle kritiků, přebujelé unijní byrokracii. „Obvykle když začnete rozebírat ty údajně nesmyslné regulace, tak zjistíte, že mají smysl," podotýká pan šéfporadce Špidla. 

Občanské i moje vlastní názory jsou však pod dojmeme vývoje v ČR i v Evropě spíše toho názoru, že naše životní reallita je dána úplně jinými danostmi než názory jeho europoslance. Nejen u nás v ČR, ale i v dalších členských zemích EU je však popíráno, že jen skutečný blahobyt sociálně citlivé společnosti, její ekonomika, konkurenceschopnost a strategie jsou a musí být indikátorem kvality jejich života.

Nic nezmohou dezinterpretační fabulace jakkoliv protřelých našich či zahraničních politiků o profitech členství ČR v EU, pokud na hony vzdáleni životním realitám zásluhou nekřesťansky neskromných mezd v EU. Dezinterpretace realit, životních podmínek občanů členských zemí EU zásluhou uplacených politiků, vlád, či nadnárodních institucí, je třeba korigovat, a to především managementem zdola v duchu zásad deliberativní demokracie, což je nejen v ČR mimo život.

Totéž platí i pro váhání mezi neviditelnou rukou trhu a mezi strategickou koncepcí růstu, mezi strategii marketingu a strategií managementu. Pokud nemá pokračovat podváděni, okrádání a zbidačování občanů nefunkčními působnostmi zpolitizovaného státu, jeho zákonodárných, výkonných i soudních aktivit, je revitalizace funkčních koncepčních, a také zpětných vazeb v ose stát -věda - provozní praxe - občan - environmentální a rurální život naprosto nevyhnutelná.

Agrární a potravinový sektor v naší zemi po celých dvacet let postrádal věcnou strategii a koncepci státní i regionální, probíhal permanentní úpadek českého agrárního a potravinového sektoru, dříve relativně uspokojivě funkční food security. Středoevropská civilizovaná země se nakonec dočkala i tiskové zprávy o udělení almužny pro chudé v ČR, kdy „zasáhne Evropský parlament tak, že celkem 20,7 milionu eur půjde na potravinovou pomoc České republice“. Nově zvolený prezident AK ČR, exministr zemědělství, zase náhle ve vazbě na z EU přidělených 250 miliard prozřel, aby rozhodl, „že struktura zemědělství se musí změnit“.

Nicméně režimové ústupy od potravinové soběstačnosti a konkurenceschopnosti dané procesy globalizace a Společnou zemědělskou politikou EU jič stačily za dvacet let působnosti LIB-LAB vlád plně popřít funkce státu a vládní strategie v zajišťování bezpečnosti potravin, znectily zásadu managementu zdola, daného nároky občanů na pravdu,právo a spravedlnost. Nefunkční český stát, nezabezpečující účinně potravinové právo občanů, food security, neplní dlouhodobě vládní Strategii zajištění bezpečnosti potravin v ČR po přistoupení k EU ( No 1277,12.12.2004). Naopak nastolil korupci praktikujících zemědělců přímými dotačními tituly až k jejich nečinnosti, nastoupila likvidace potravinářských závodů, marketingové podvádění občanské veřejnosti. Zdravý selský rozum podlehl sobecké malverzaci, mocenskému utilitarizmu politických a kmotrovských oligarchů, bezostyšně a beztrestně keťasících s národním majetkem, s majetkem státu.

Občané se nechali vystavit občanskou bdělost uspávajícímu, ale o to zhoubnějšímu konzumerizmu s edozírnými zdravotními škodami mezigeneračního charakteru. Pokud je kvalita politiky a života občanů , vládami i nadnárodními institucemi zřetelně zkreslována, je třeba ji korigovat. Totéž platí pro váhání mezi neviditelnou rukou trhu a strategií růstu, mezi koncepcemi marketingu a managementu. Pokud nemá pokračovat podváděni občanů nefunkčními působnostmi
zpolitizovaného státu, jeho zákonodárných,výkonných i soudních aktivit, je revitalizace funkčních a demokratických zpětných vazeb v ose stát - věda - provozní praxe - občan - environmentální a rurální život, životně nevyhnutelná. Nastoupená „profesionálně organizovaná nezodpovědnost“ politických, vládních i nevládních konglomerátů jejich nezájem na rozvoji společenských hodnot potvrzuje trvale probíhající demokraturou kleptokracie, ignorancí občanských iniciativ usilujících o salus rei publicae. Na zcestnost názorů pana expremiéra a exeuroposlance , jakkoliv přiznávajícího "částečný demokratický deficit", odpovídá autor příspěvku obsahem již uveřejněného článku „Permisivní hybernace práva a státu je příčinou agonie demokracie v ČR“. Ten zmiňuje navržená nápravná opatření, předložena vládním činitelům MZe a MŠMT dne 19.3.2014 i nabídnutí pracovní součinnosti při realizaci vládního programu a Strategie růstu v souladu s dokumentem EU „Overview of CAP Reform 2014 -2020, EC No5, December 2013). Na pracovním jednání jsme předložili návrhy na tato nápravná opatření:

Efektivní nezávislý zemědělský poradenský systém na základě analýz rizik a na principu prevence v souladu s Bílou knihou bezpečnosti potravin (Komise EU 1999) který je v ČR dodnes ignorován.

Zemědělské provozní poradenství a edukční působnosti by mělo v pojetí naší multidisciplinární názoré skupiny zemědělských odborníků reflektovat a řešit provozní agrární, potravinářskou, rurální a environmentální problematiku, vzdělanostní stav i stav občanské veřejnosti. Mělo by podporovat státní strategické záměry, prioritně food security, výzkum a edukaci.

Vytvořit podmínky pro nové hodnocení pracovníků vzdělávacích a výzkumných institucí, začlenit je s plnou morální, resp. hmotnou odpovědností do plnění úkolů výzkumu i provozního poradenství při účinném transferu poznatků do praxe při praxi cost benefit analýz, sledujících účelovou návratnost vkládaných veřejných prostředků. Prosazujeme názor, že veřejné peníze potřebují veřejný dohled, a to ve všech sektorech.

Požadovat v souladu se zákonem o stání službě na vládní i nevládní úrovni úpravu míry morální i hmotné responzibility kompetentních činitelů, při jejich motivaci na zabezpečování úspěšnosti výsledků agrárního sektoru i činností zemědělských výzkumných ústavů a zemědělských univerzit.

Stávající metodiky hodnocení preferující publikace vědeckých prací, nejsou pro plnění Programového prohlášení vlády pro léta 2014-2020 přínosové.

Současně řada institucí průkazně parazituje na mandatorních výdajích, neplní funkce pro které byly zřízeny.

S ohledem na dosavadní (ne)výkonnost a (ne)efektivnost Koordinační skupiny ministra při MZe ČR zvážit alternativu ustavením „nezávislého výboru“ ze zástupců výzkumných ústavů, univerzit, vládních i nevládních institucí, odborné i laické veřejnosti s časově limitovanou působností a odpovědností jeho vedení vládním establishmentům za efektivnost jejich působností. Časově limitované působnosti Výbor by byla vládám garantem funkčních retroaktivních působností v osách stát-věda-provoz-občan, producent-zpracovatel-marketing.

Premiér a šéf ČSSD B. Sobotka v Programovém prohlášení jeho vlády uvedl, že vláda chce být mnohem aktivnější v jednáních, která budou ovlivňovat život v Česku“. Budiž, rádi počkáme, čekáme přece na to, kdy „bude lépe“ již dvacet let. Mějme však na mysli, i slova V. Dyka: „sebe jsi zradit mohl, ale své potomky ??“ Tento závěr se nejenom po mých zkušenostech s pravdoláskaři, tvůrci opozičních smluv a jim podobným, vtírá jako moje závěrečné lidské krédo pro pokračování odporu proti těm, kdo z demokracie udělali politickou byrokracii a parazitizmus.