V České republice se snaží odborníci vyřešit problémy týkající se poskytování dlouhodobé péče nebo tzv. sociálně-zdravotního pomezí již od 90. let 20 století. Všechny dosavadní snahy však zůstaly bez konkrétního výsledku. Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR proto vydává studii Reforma dlouhodobé péče pro Českou republiku, na které spolupracovali odborníci z řad lékařů, poskytovatelů sociálních služeb či analytiků a vysokoškolských pedagogů.

Studie popisuje historii pokusů o vyřešení „otázky sociálně-zdravotního pomezí“ v České republice, uvádí předpoklady nezbytné pro úspěšné řešení dlouhodobé péče, poukazuje na nedostatky a neudržitelnost současného systému dlouhodobé péče v České republice. Avšak kromě popisu největších problémů, přehledně a strukturovaně rozdělených do jednotlivých oblastí, přináší i konkrétní návrhy na změny a řešení. Jejím cílem je otevřít odbornou diskuzi a být klíčovým podkladem či odbornou oporou pro státní správu nebo především pro politické strany a hnutí pro realizaci nutných změn.

„Po celé období minulých let jsme byli za odbornou veřejnost nápomocni a odborně participovali na snahách české vlády reformovat a změnit systém dlouhodobé péče v České republice. Během doby, kdy vedení státu nepodnikalo žádné kroky, jsme naopak důrazně upozorňovali na nutnost reformy a systémových změn. Protože byly pokusy z posledních 20 let neúspěšné, přicházíme s analýzou těchto neúspěchů a zároveň představujeme vlastní vizi možných změn. Je to současně nabídka a pomoc pro příští vládu naší země,“ říká Jiří Horecký, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb.

„Zásadním problémem dlouhodobé péče v České republice je její nedostatečná koordinace, návaznost, propojení. Nemáme definovanou a legislativně ukotvenou dlouhodobou péči. Její poskytování je rozdrobené mezi dva rezorty – sociální a zdravotní. S tím je spojeno rozdílné hodnocení kvality, rozdílná organizace, rozdílné kvalifikační požadavky pro pracovníky, rozdílné financování i podíl klienta na něm. Výsledkem je prostředí s velkými rezervami, značným plýtváním, nedostatečnou koordinací, systém, ve kterém se nejen klient, ale i poskytovatel špatně orientují,“ doplňuje Milan Cabrnoch, dětský lékař, nezávislý konzultant ve zdravotnictví a sociálních službách, ředitel Centra zdravotně-sociálních studií CEVRO Institutu.

Problematiku související s dlouhodobou péčí se snažilo v České republice vyřešit nespočet pracovních skupin (resortních či meziresortních). Byla uspořádána řada kulatých stolů, konferencí i odborných diskuzí. Bylo učiněno mnoho závazků v programech politických stran či hnutí, dokonce i v programových prohlášeních vlád. Všechny tyto snahy zůstaly bohužel zatím bez konkrétního výsledku.

„Evropský pilíř sociálních práv stanoví, že každý má právo na cenově dostupné a kvalitní služby dlouhodobé péče. Česká republika se sice k naplňování těchto práv zavázala, nicméně nepoměr mezi potřebami dlouhodobé péče a nedostatečnými kapacitami a kvalitou jejich uspokojování přetrvává. Dosavadní pokusy o reformu stávající podoby dlouhodobé péče byly neúspěšné. Bez systémového řešení tohoto nepoměru bude, a to především v důsledku stárnutí české populace, rozsah neuspokojených potřeb dále dramaticky narůstat,“ připomíná Martin Potůček, vysokoškolský pedagog, analytik veřejné a sociální politiky, prognostik a publicista.

Dlouhodobá péče je systém, který kromě kapacit (dostupnosti) vyžaduje i určitou nezbytnou míru koordinace, provázanosti a také to, aby byl srozumitelný jak mezioborově, tak i laicky a aby bylo možné jej celostátně porovnat. Tak tomu však dnes není. Chybí obecná zdravotní/sociální gramotnost, součástí které je povědomí veřejnosti o organizaci zdravotních/ sociálních služeb. Zvláště neexistuje povědomí o dlouhodobé péči jako o společensky závažném „3. pilíři“.

„Zdravotní postižení se ztrátou soběstačnosti (např. po mozkové mrtvici či při Alzheimerově nemoci) přináší každoročně dalším desetitisícům pacientů a jejich rodinám závažné problémy. Když hledají pomoc, narážejí na malou informovanost, špatnou dostupnost, nízkou kapacitu, někdy i kvalitu potřebných služeb a na jejich roztříštěnost. Nemají kde získat ucelenou radu, jaké podpůrné možnosti vlastně existují. Nikomu navíc nepřísluší koordinace služeb a postupu u konkrétního člověka, ani kvalifikované posouzení, co vlastně potřebuje, co mu prospěje. Kritická je bariéra mezi zdravotní péčí a sociálními službami. Lidé v nouzi tak volí nahodile, účinné možnosti zůstávají nevyužity, pomoc přichází pozdě: zbytečně mnoho strádání i neúčelnosti výdajů. Dosud chybí srozumitelný obecně dostupný systém kvalitní zdravotně-sociální dlouhodobé péče! Ve světě se hovoří o 3. pilíři: péče zdravotní – sociální – dlouhodobá. U nás jde zatím o sociální inovaci,“ shrnuje Zdeněk Kalvach, internista, geriatr, publicista.   

Autory studie Reforma dlouhodobé péče pro Českou republiku s podtitulem Jak vyřešit problémy sociálně-zdravotních služeb v ČR a jak nastavit udržitelný systém dlouhodobé péče jsou: Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA, prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR; prof. PhDr. Martin Potůček, CSc., MSc., vysokoškolský pedagog, analytik veřejné a sociální politiky, prognostik a publicista; MUDr. Milan Cabrnoch, MBA, dětský lékař, nezávislý konzultant ve zdravotnictví a sociálních službách, ředitel Centra zdravotně-sociálních studií CEVRO Institutu, a MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc., internista, geriatr, publicista.