Pokud se prý nepodaří uskutečnit „Marshallův plán pro Afriku“, hrozí, že se do Evropy bude valit dech vyrážejících 100 miliónů dalších afrických běženců, uvedl v rozhovoru pro list Bild am Sonntag spolkový ministr pro místní rozvoj Gerd Müller (CSU).

V Africe se rozhoduje o budoucnosti světa, řekl to, co každý soudný člověk už dávno ví, (až na minulé i současné kolonizátory, viz mapa níže) když již nyní Starý kontinent svírají v kleštích desítky milionů běženců nejen z Afriky, ale též z Blízkého východu. Připomeňme si nyní, jak již vypadá již napůl africká Evropa dnes a modleme se, aby za pár let nebyla afrikanizovaná zcela... Každý týden se v pondělí vydá na vratkých člunech na cestu do Evropy až 17000 lidí.

Asi nic nepomůže, i když cesty afrických migrantů jsou sledované tajnými službami a fotografované satelity a známé jsou značky aut, kterými kolony Afričanů jedou, výše úplatků i komu je dávají. Ví se, kde na cestě z Nigeru do Libye přespávají, kdo vede byznys ghetto nebo že řidiči a pašeráci lidí, zbraní a drog jsou z kmenů Tuarégů a Tubuů i že Afričané nemají žádnou představu, co chtějí v Evropě dělat. A že od smrti Kaddáfího je hranice Libye otevřena a lidi do Evropy pašuje celá Afrika. Obsahuje to společná zpráva afrických tajných služeb a Frontexu s názvem AFIC.

V současnosti je v Agadezu v Nigeru celkem 70 ghett, kde se zájemci o migraci do Evropy soustřeďují. Jsou to sídliště obehnaná červenými zdmi uzavřená vraty. Když se v nich nashromáždí dostatečný počet Afričanů, „ghetto boss“ – šéf ghetta vyjedná s řidiči jejich vyzvednutí a převoz na hranice...

„Šéf ghetta je na vrcholu hierarchie a vlastní jedno nebo více ghett stejně jako řadu vozidel – koupených nebo kradených – typicky jsou to bílé Toyoty Hilux a vojenská nákladní auta z Libye. Někdy je šéf ghetta i řidič, ale typicky je to osoba odpovědná za logistiku a finanční záležitosti, které udržují síť v provozu,“ uvádí hlavní a pečlivá Zpráva tajných služeb, podle níže se zločinecké sítě v Agadezu těší místní podpoře.

Přitom populační růst je zde obrovský; každý týden se počet obyvatel na africkém kontinentu zvýší o milión. „Pokud se bude pokračovat v současném trendu a nic se nezmění, lidem nezbude nic jiného, než se dát na cestu,“ varoval, tedy spíš vyhrožoval ministr Müller, aby svému Německu odlehčil od několika milionů již přijatých imigrantů, z nichž cca 600 tisíc nedostalo azyl, ale nikdo neví, kde se v SRN momentálně nacházejí….

Mezi zvířecí a lidskou říší je jasný rozdíl, evidentní na první pohled; člověk jako majitel druhé signální soustavy vyniká nad zvířaty tím, že myslí a mluví...

Gerd Müller, jmenovec slavného fotbalisty, který roce 1972 stanovil nový rekord v počtu 85 vstřelených branek za kalendářní rok, chce proto pro Afriku prosadit nový „Marshallův plán“, který má zlepšit ekonomický rozvoj a snížit nezaměstnanost ve vybraných afrických zemích. Situace v Africe bude rovněž jedním z hlavním témat summitu G20, který se bude konat v Hamburku ve dnech 7. a 8. července 2017…

Mnohé mi ale nedávno osvětlila kamerunská novinářka Patty Bebe; žije v Česku, kde v Českých Budějovicích vydává časopis Mbo@ttitude Magazin. Vystudovala Université Lumiére v Lyonu, poté práva na pařížské Sorbonně. Dnes mluví hlavně o exodu afrických běženců do Evropy. Nynější vlna uprchlíků má mnoho příčin, hlavní je situace v Libyi, ke které velkou měrou přispěly i západní mocnosti a EU:

"V Evropě se stále píše o tom, kolik která africká země dostala humanitární pomoci, jak Evropané podporují v Africe smysluplné projekty. Ale kontroluje, co se s těmito penězi děje? Přece když dám peníze třeba na výstavbu studní, pak bych se měl přesvědčit, zda ty studně byly skutečně postaveny? Místo toho ale Evropané předají dar nějaké vládě a už se nestarají, jak s ním naloží, " řekla Patty Bebe...

"Ovšem z čistě pragmatického důvodu je lepší sponzorovat vládu, která vám pak jde na ruku třeba při smlouvách na těžbu nerostných surovin, při uzavírání důležitých smluv... Konkrétně? Například v Kamerunu mi připadá, že my vlastníme jen trávu a stromy, a všechno, co je pod zemí, patří francouzským firmám, které navíc neplatí daně. Ty dary ve skutečnosti nejsou žádnými dary. Jsou to půjčky, které musí někdo splatit. A vláda by měla říct lidem pravdu... Kdyby vládní činitel mysleli více na vlastní lidi a méně na zájmy různých zahraničních koncernu, pomohlo by to Africe a nikoliv těm koncernům. Naše vláda v Kamerunu ale spíš působí jako akcionář zahraničních firem..." dodala Patty...

Někteří ekonomové ale varují, že výše zmíněný plán na rozvoj nepomůže zamezit ekonomické migraci z Afriky, protože na cestu se nevydávají ti nejchudší, ale v řadě případů ekonomičtí uprchlíci. Dalším problémem je různorodost problémů jednotlivých afrických zemí… Jak to tedy bude vypadat v Evropě v nepříliš vzdálené budoucnosti, kde už bylo vystřídáno po 2. sv. válce několik geniálních plánů – napřed byl na oko dodržován tzv. Morgentauův plán, aby Německo už nebylo schopné vést další, tedy třetí válku, přišel bohulibý záměr zlikvidovat veškeré zbrojní závody.

Následně však byla tato utopie rychle změněna na výdělečný Marshallův plán pro Německo, oficiálně nazývaný Plán evropské obnovy (angl. European Recovery Program). Ten byl přijat Kongresem USA v dubnu 1948 s pokryteckým cílem pomoci poválečné Evropě, jejíž měny byly totiž vázány na americký dolar a byly nuceny kupovat americké produkty, což podporovalo ekonomiku Spojených států.

A teď je zde již zmíněný novodobý Marshallův plán pro Afriku; sice nový plán, ovšem de facto za stejných podmínek jako v roce 1947… God Save The World - Bože, ochraňuj Svět...

Vzpomeňme si nyní na zpochybňovanou autenticitu prorockých slov představitele Spojených národů Serge Boreta Bokwanga, (přestože informace byla zveřejněná například v New York Times), který Evropany varoval, marně:

„Afričané, jež nyní vidím v Itálii, jsou doslova vyvrhelové a odpad Afriky. Prodají cokoli a kohokoli i sami sebe. Tito lidé vystupující po ulicích jako kramáři a slídící ulicemi měst za kořistí, v žádném případě to nejsou Afričani v Africe, bojující za obnovu a rozvoj svých zemí. Vzhledem k tomu se ptám sám sebe, proč Itálie a jiné evropské země a také arabské země dovolují a tolerují, aby se na jejich národních územích takové osoby zdržovaly. Pociťuji silný vztek vůči těmto přistěhovalcům z Afriky, jež se chovají jako krysy napadající města v Evropě, a silný stud za ně. Pociťuji ale také silný vztek a stud vůči těm vládám v Africe, které tomuto masovému odchodu svého odpadu do Evropy také ještě napomáhají.“

Dobře si prohlédněme, kdo pro ropu, zlato a vzácné kovy rozkrádal Afriku, čímž přispěl k současnému stěhování národů…

Inu, projel jsem skoro celou Afriku; od Maroka až po Tunisko a Egypt, pak jsem mockrát přeletěl rovník a přistál též v Nairobi, poznal jsem apartheid v Jihoafrické republice, lovil ryby v Botswaně a kamarádil se s černochy také v Kruger parku v Mosambiku... Nikdy mi nevadila barva pleti, ani diametrálně odlišná kultura, naopak pro mě byly zvyky tamních tanečnic a bubeníků atrakcí, kromě ženské obřízky, ale valašské doma je přece jen doma; povidlové frgály, karlátky, dobrý kvas a korálková slivovička... Nikdy jsem nebyl rasista ani xenofob, ale všeho moc škodí...

Vyšlo na euportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele