Jde přece o naprosto důležité a zásadní téma – vždyť „světový četník“ jednal naprosto v rozporu s tím, co hlásá a co ordinuje jiným.

Podle vyjádření předních amerických politiků a činitelů není mučení v souladu s hodnotami, které Spojené státy vyznávají a které zároveň šíří po celém světě.

Navzdory tomu Obamův kabinet nepožene před spravedlnost osoby, které se podílely na týrání podezřelých teroristů, ale i zcela nevinných osob.

Pravda, z prezidentových úst zazněla slabá, leč nesystémová kritika týkající se brutálních vyšetřovacích metod. Prapor hvězd a pruhů přece nemůže být zbrocen krví mučených a umučených.

To však realitě ani omylem neodpovídá. Navíc se z dokumentů samotné CIA dozvídáme, že mučení k ničemu smysluplnému, co by americká vláda při celoplanetárním boji s terorismem mohla odůvodnit, nevede; je tedy bezcenné.

„Nelidské fyzické a psychické techniky jsou kontraproduktivní, protože nevedou k získání potřebných informací, naopak vedou k získání falešných odpovědí,“ čteme v odtajněných materiálech Ústřední zpravodajské služby.

Neexistuje tedy žádný pádný důkaz o tom, že by mučení podezřelých mohlo zabránit teroristickým útokům jak v zámoří, tak na půdě USA, přestože přední činitelé vlády prezidenta Bushe Jr. veřejnost lživě přesvědčovali o opaku.

Dokonce ani arciterorista Usáma bin Ládin nebyl dopaden díky násilím vynuceným odpovědím, jak nyní s přesvědčivými důkazy vyšlo na světlo.

Nicméně Spojené státy se k mučícím praktikám v řadě případů uchylovaly mnohem dříve, než administrativa prezidenta Bushe Jr. vyhlásila kruciátu proti terorismu.

Přestože Bílý dům v roce 1987 ratifikoval Úmluvu proti mučení z dílny OSN, nehodlal se stvrzenými podmínkami řídit. Nečinil tak totiž v minulosti, ani poté.

V 19. století, ještě v dobách otroctví, bylo mučení otroků z černého kontinentu považováno za samozřejmé. Už na přelomu 20. století při americké invazi na Filipíny, kdy přišly o život statisíce Filipínců, americká armáda používala na zajatcích mučící techniky nikterak vzdálené waterboardingu.

V rámci protipovstalecké akce s názvem Program Phoenix v průběhu války ve Vietnamu vyšetřovatelé CIA připojovali elektrody na varlata zajatých Vietnamců, podíleli se na znásilňování, vyhladovění a bití dalších zajatců. 

První manuál CIA, který popisuje vyšetřovací metody včetně mučení, s kryptonymem KUBARK spatřil světlo světa v 1. polovině 60. let. Manuál byl určen též k výslechu povstaleckých sil především v jihoamerických diktaturách, jež se těšily podpoře Washingtonu.

Mezi doporučeními, jak ze zajatců získávat informace, figurovalo mučení elektřinou, smyslová a spánková deprivace a izolace.

Druhý podobný manuál se používal během sedmi „tréninkových kurzů“, které CIA prováděla rovněž v latinskoamerických zemích v průběhu let 1982 až 1987. V této době Reaganova administrativa silně podporovala vražedné junty v Salvadoru, Guatemale a Hondurasu.

Je navýsost tristní, že „světový četník“ aplikoval mučení ve značné míře proti svým domnělým nepřátelům.

Vláda prezidenta Bushe Jr. de facto oprášila staré manuály, aby jejich „doporučení“ mohla provádět na podezřelých teroristech, avšak, jak už nyní dobře víme, bez žádoucích účinků, nehledě na nehumánnost a brutalitu těchto praktik.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.