Prezidentův plán počítá s vojenskou kampaní trvající tři roky a vytvořením potenciální bitevní zóny bez geografických omezení. Toto opatření však může otevřít dveře i k nasazení pozemních jednotek proti islamistům, a tedy vyvolat nebezpečí, že se stávající konflikt prohloubí a rozšíří.

Ačkoliv prezident Obama nyní oslovil Kongres, aby posvětil jeho pravomoci ve válce s IS, která už trvá půl roku, ve skutečnosti je nepotřebuje, jak už konkrétně předvedl při invazi NATO v Libyi v roce 2011, kdy o schválení Kongresu ani neusiloval. Obama tak porušil v roce 1973 přijatý zákon War Powers Act, aniž by za to byl jaksepatří semlet tiskem.

Na stránkách deníku The New York Times v reakci na Obamovo rozhodnutí reagoval profesor práv a politických věd Bruce Ackerman působící na univerzitě v Yale. Ten píše, že Obama v otevřené válce s islamisty navazuje na rezoluci přijatou Kongresem v roce 2001, jež autorizovala jeho předchůdce k vyhlášení války proti Al-Káidě po útocích z 11. září. Navíc prezident tvrdí, že k tomu disponuje podporou napříč Kongresem.

Nicméně Obama chce zrušit platnost „staré“ rezoluce a nahradit ji novou, přestože by mohla nadále platit i po vypršení nové rezoluce, kterou Obama předkládá, v roce 2018.

Podle Ackermana je proto v posledku jedno, zda Kongres Obamovu iniciativu podpoří, či nikoliv, protože Obamův nástupce bude moci s IS bojovat na základě rezoluce schválené již před čtrnácti lety.

Obamův návrh není ohraničen pouze na bojiště v Iráku a Sýrii, ale je receptem nejen na neomezenou válku, ale i na ozbrojené konflikty vedené Bílým domem v budoucnu, jak konstatuje Ackerman. 

Jistou kontroverzi vyvolává ta část Obamova návrhu, jež počítá s vyzbrojováním a tréninkem irácké armády a takzvaně umírněných syrských rebelů. Tato praktika se administrativě George W. Bushe právě v Iráku nevyplatila, neboť mnoho z vyplácených sunnitských bojovníků dezertovalo k Al-Káidě nebo se později přidružilo k Islámskému státu.

Co se syrských rebelů týče, zasvěcené hlasy tvrdí, že nyní už není možné spolehlivě rozeznat, který rebel je umírněný a který nikoliv. 

Další kritické hlasy upozorňují na skutečnost, že Obamův plán je v rozporu s předvolebními i povolebními prohlášeními jeho kabinetu o ukončení nekonečného válečného apetytu předchozí vlády, díky čemuž je nyní u moci.

Bílý dům též tyje ze zjitřených emocí mezi obyvateli západního světa, zvláště poté, co na uveřejněných snímcích džihádisté z IS podřízli hrdlo několika novinářům a zaživa upálili zajatého jordánského pilota. 

Bohužel i přes námitky renomovaných komentátorů je velice pravděpodobné, že proválečně orientovanými republikány ovládaný Kongres Obamovu žádost nakonec schválí, a oficiálně tak otevře brány k nevyzpytatelně směřujícímu válečnému konfliktu na krví prosáklém Blízkém východě. 

Nicméně je nabíledni, že řada republikánů si myslí, že prezident je v boji proti IS příliš měkký, a preferují eskalaci konfliktu, třeba nasazením pozemních sil. V tom případě by se Američané opustivší jejich invazí a okupací zdecimovaný Irák znovu do této země vrátili a poprvé by jejich vojáci bojovali na území Sýrie. Ale to už bychom příliš předbíhali. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.