Existuje důvod, proč jsem po zahájení války v Gaze odjel do Izraele a místo do armády vstoupil do řad místní policie. A to byl perfektní, profesionální a efektivní způsob, jakým jednala v od počátku rozsáhlého teroristického útoku Hamásu. Armáda nebyla na útok připravena, policie ano. Policisté bojovali s teroristy, dokud nebyla hrozba zcela eliminována, zastavovali a zachraňovali lidi. Odjel jsem pomoci bránit Izrael, neboť jsem chtěl být tohoto procesu součástí.

Nechci a nebudu kritizovat řadové členy policie ČR, ani příslušníky zásahových jednotek, o nichž vím, že dělají svou práci jak nejlépe mohou a umí a pracují s velkým osobním nasazením. Přesto musím konstatovat, že zásah proti šílenému střelci ukázal v plné nahotě zásadní bezpečnostní problémy systémového charakteru. Počínaje rozpadem protiteroristického odboru policie ČR, k němuž došlo bezprostředně před útokem, a konče okázalým ignorováním rostoucích hrozeb, jejichž konkrétní projevy vidíme běžně v zemích na západ od nás.

K čemu se musím vyjádřit velmi kriticky, je koncepce a metodika boje české policie proti zločinu a terorismu. To se musí změnit a zlepšit.

Do tragického výsledku řádění střelce na se promítla vedle zásadního podcenění rizika ze strany vedení fakulty, přestože o něm bylo včas informováno, především zoufale nedostatečná úroveň přípravy občanů na podobné situace. Změny jsou proto nutné nejen u policie ČR, ale i v samotné společnosti, v myšlení občanů, kteří musí převzít spoluzodpovědnost za stav společnosti i za svou osobní bezpečnost. Změna musí začít u mladých lidí, kteří se musí naučit jak zásady prevence, tak způsoby, jak v případě potřeby bránit sebe a své blízké. Zároveň bychom je také měli učit hrdosti na svou vlast, na její historii a vést je k ochotě podílet se v případě potřeby i na zajišťování její bezpečnosti a obrany.

Potřeba změny myšlení se týká všech dospělých občanů. Měli bychom se znovu naučit vážit si naší země a umět ji chránit. Názor ministra Rakušana, že žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí na světě, prezentovaný na sociálních sítích pouhý den před útokem, se ve světle tohoto i dalších útoků a pochybení policie z poslední doby ukazuje jako velmi nebezpečná chiméra. Pokud budeme i nadále setrvávat v podobných bludech, může nás to přijít velmi draho. Logicky je proto nutno z hlediska bezpečnosti občanů premiéru Fialovi položit naprosto legitimní otázku způsobilosti pana Rakušana vykonávat funkci ministra vnitra.

Se vzrůstajícím znepokojením sleduji rovněž celorepublikově neustále klesající počty policistů, a to nejen řadových ale i příslušníků zásahových a výjezdových skupin. Stejně tak mě znepokojuje stav, kdy policisté, kteří jsou na místě teroristického útoku a měli by aktivně reagovat, nemají ani potřebné pravomoci, ani potřebný výcvik, výzbroj a výstroj, aby mohli aktivně a účinně zasáhnout. Není to samozřejmě jejich chyba, ale jak už jsem uvedl, jsou to zásadní systémová pochybení dlouhodobého charakteru, o jejichž nápravu ministerstvo vnitra pod dojmem podobných názorů, jaké prezentuje pan Rakušan, už mnoho let vůbec nejevilo zájem.