Spřízněné dvojici bylo hned jasné, že jde o příležitost, kterou nesmí pustit z rukou. Samozřejmě šlo o nějaký odposlechnutý ,,kec" , který k zahájení šetření nestačí. Takových zachytnou stovky, ale ne v souvislosti se známým politikem, který navíc ležel jejich šéfům v žaludku. Dr.Bradáčová dělala i poradkyni ministru spravedlnosti Pospíšilovi z ODS, který ostrého parlamentního kritika vlády nesnášel. Stejné pocity k bojovnému poslanci cítil i ministr vnitra za ODS Kubice. Pár měl tudíž jistou silné podpory.

V tehdejší době mi Marie Benešová, na okresní konferenci ČSSD v Kladně, říkala, že jí kamarádi ze státního zastupitelství z Ústeckého kraje informovali, že dostali shora příkaz zaměřit se na hejtmany z ČSSD a udělat s nimi ,,odstrašující monstrproces" s cílem poškodit socany před krajskými volbami. Tvrdila, že klíčovou roli v této akci hraje právě ministr Pospíšil a jeho poradkyně Bradáčová, vyškolená americkými službami k takovým akcím.

Dvojice dr.Bradáčová Vincenz museli však udělat několik nezákonných kroků, aby vyšetřování vůbec mohlo začít, a aby jej mohli dělat oni a po svém. Ze zachycené poznámky nějakého odposlechu nejde vyšetřování bez dalšího zahájit. Předně by asi nikdo na jeho základě nepovolil masivní odposlechy. Nejspíš Petr Vincenz se proto obrátil na svého známého - bývalého policistu a soukromé očko z Kladenska - Libora Gregora. Pan Vincenz se tím mě chlubit před několik zaměstnanci vrchlabské nemocnice. Soudce Pacovský je odmítl vyslechnout jako svědky.

S konceptem trestního oznámení domluvila dr.Bradáčová Gregorovi přijetí v Brně u náměstka nejvyššího státního zástupce. Toto zase řekl náměstek dr.Stříž svému známému právníkovi, který se ho na tuto zcela neobvyklou situaci následně zeptal. Situace je naprosto neobvyklá tím, že náměstek nejvyššího státního zástupce osobně sepsal trestní oznámení podané na základě - jedna paní povídala. I svědka těchto skutků odmítl soudce Pacovský vyslechnout.

Proč musela poslat dr.Bradáčová očko Gregora až do Brna? Šetření totiž nemohlo probíhat v Ústí, protože informace se týkaly jen Středočeského kraje a podle zákona to musí šetřit orgány toho území, kterého se to týká a ne jiné. Ovšem pokud jí to do Ústí pošlou její nadřízení, pak je z obliga a vše může začít. Aby to bylo pojištěné, tak do toho zamotali zcela nesouvisející firmu z Ústecka, kterou prověřovali v souvislosti s jinou kauzou. Na tuto firmu hned zapomněli a ani se neobtěžovali předstírat, že ji vyšetřují. Svoji roli počáteční zástěrky splnila.

Podezření charakteru - jedna paní mi pověděla ( a ani nevím, která paní to byla - to je obsahem Gregorovy výpovědi) se do několika málo dnů stalo podkladem k rozhodnutí o nasazení masivních sledovacích prostředků nemajících obdoby ani v případech, kde je mnohem více jasných důkazů a jde o daleko nebezpečnější činnost. Povolení k odposlechům vydaly ústecké soudy bez důkazů a bez vysvětlení proč důkazy nejde opatřit jiným způsobem. To je podstata, kterou za 4 roky po té konstatoval ve svém rozhodnutí o nezákonnosti odposlechů i Vrchní soud v Praze.

Vyšetřování dostalo nadstandardní technickou podporu, což pěkně popsal novinář Kedroň líčící jak Vincenzův tým byl u šéfa ,,odposlechů" Almera, spojeného i s Kubiceho zprávou, kterému vysvětlili, že jde o Ratha, který jinak má šanci se stát ministrem vnitra. Pak už stačilo jen sledovat, poslouchat a stříhat tak, jak se hodí. Nejznámější jasně zdokumentovanou manipulací je vystřižení pasáže odposlechu, kdy dostávám krabici s vínem.

Z podání Gregora a z odposlechů vyplývalo, že se sledované osoby baví o shánění peněz a penzích pro Sociální demokracii. To se hodilo i nehodilo zároveň. V rámci trestního řízení bylo nežádoucí vyšetřovat celou politickou stranu a její nejvyšší špičky. Cílem bylo vytvořit ukázkovou kauzu odhalené korupce významného politika. Tedy příběh selhání jednotlivce a malé skupiny jeho kolegů a na ně navázaných podnikatelů. Mediálně se však objevovaly úniky informací, že jde o ,,průšvih" celé ČSSD. Tuto strategii se dr.Bradáčová a další vybraní prokurátoři učili v USA na pravidelných školeních mužstva. Zaměřit se na mediálně známé tváře, které prezentujte jako velké ryby, které ničí jinak dobře fungující systém. Shánění peněz pro politickou stranu do tohoto konceptu nepatří.

Mé zadržení, vydání sněmovnou, zakuklenci, vrtulník, úniky upravených informací do médií, dlouhá vazba, to už bylo jen dokonale připravené divadlo pro veřejnost. Jeho cílem bylo katapultovat dr.Bradáčovou do nejvyšších pozic ve státním zastupitelství. Mělo pomoci i ministru Pospíšilovi k ovládnutí ODS, ten však intrikoval proti premiérovi Nečasovi a jeho pravé ruce Nagyové a byl odvolán. Současně ohromně nafouknutá kauza začala velmi pomáhat nově se vzmáhajícímu hnutí Andreje Babiše. Zvednutá mediální vlna se nabízela ke skluzu na výsluní voličské obliby. Kdo mohl si šel na Ratha plivnout, aby demonstroval svoje odhodlání zatočit s korupcí těch druhých.

Kauza se začala hodit i prezidentu Zemanovi. Jednak má pocit osobních nevyřízených účtů s Rathem, případ měl i potenciál poškodit předsedu Sobotku, kterého nenávidí. Za druhé neodolal nevyužít mediálně ,,jasné" kauzy. Podpořila ho i jeho ministryně spravedlnosti M.Benešová. Zapomněla na to, co mi říkala v Kladně a naopak se rozpomněla na svého známého prokurátora Jiráta, veřejně ho podpořila a za odměnu dala stážistovi - soudci Pacovskému definitivu na Krajském soudu v Praze.

Případ ještě více zpolitizoval Babišův ministr spravedlnosti Pelikán, který po pravomocném rozsudku Vrchního soudu, který odposlechy označil za nezákonné, toto rozhodnutí zkritizoval a využil instrumentu z padesátých let z doby komunistické diktatury a zasáhl z pozice moci výkonné do nezávislosti rozhodování soudů. Udělal tak dílem z osobních důvodů - Ratha nemá rád, protože ho kritizoval, taky pracoval ve stejném zařízení s jeho bývalou manželkou - lékařkou. Navíc se to stále hodilo v předvolebním střetu s ČSSD. Další motivací bylo vyslání vzkazu vůči dr.Bradáčové - já ti nechám Ratha a ty mi pomoz zachránit stíhaného šéfa. Snažil se zabít dvě mouchy jednou ranou. Role Pelikána neskončila jen podáním stížnosti proti rozhodnutí soudu, ale vyvinul, byť možná jen nepřímý nátlak na Nejvyšší soud, aby rozhodl jak ministr požaduje. Slíbil předsedovi soudu 150 milionů na rekonstrukci budovy.

Korunu politickému procesu nasadil prezident Zeman, který vyhrožoval soudci Vrchního soudu za jeho rozhodnutí. O tom, že se presumpcí neviny ohání v případě Andreje Babiše a na presumpci v případě Ratha kašle, už ani nemá cenu komentovat. Prezident je mistr v používání dvojího metru. Jeho tlak na soudní orgány je enormní a nikdy se nic podobného v tomto rozsahu od roku 1989 neodehrálo.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele