Papež František dokázal při návštěvě Iráku zúročit svoji aktivitu k určité přátelskosti a vzájemné podpoře. Zároveň ale dokázal jasně říci, jak mají věci býti: že v Iráku musí být náboženská svoboda. A přiznejme si, že bez přítomnosti křesťanů, kterých už na tomto území zbývá poslední čtvrtmilionová hrstka, a dalších náboženských skupin, nebude v Iráku svoboda, demokracie, a ani rozvoj v kontextu mezinárodního prostředí. Totéž platí pro oblast celého Blízkého východu, kde je mnohdy nemožné se dopátrat, kolik křesťanů ještě v oblastech zbývá.
Je třeba také otevřeně říci, že bez americké operace „Trvalá svoboda“ by dnešní Irák nebyl. Nebyl by v rozvalinách, ale nebylo by ani návštěvy papeže Františka. Válka za svobodu, a v Evropě nám jako memento slouží porážka nacistického Německa, není jen o slavném vítězství, ale především o rozbombardovaných městech, zničených obydlích, rozvrácených rodinách a zdevastované přírodě. Pro Evropany byla poválečná situace podobně krutá, jako pro dnešní Iráčany. Věřím, že podobně jako Evropané na válečných troskách vybudovali svobodnou a demokratickou společnost, tak se tak může podařit i v Iráku.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV