Milý, nově narozený litevský občane, který jsi měl tu čest přijít na svět v den, kdy si připomínáme obnovení nezávislosti Litvy s hlavním městem Vilniusem, vyhlášenou Litevskou radou dne 16. února 1918. Litevský stát tak navázal na starobylou tradici, sahající daleko za dobu od níž odvozujeme náš letopočet (narození Krista) a po staletích ruské nadvlády tak založil svou novodobou existenci. Léta, která následovala nebyla jednoduchá: První světovou válku následovala anexe Sovětským svazem, krutá diktatura Josifa Vissarionoviče Stalina, aby po pádu Sovětského impéria mohla v roce 1990 Litva vyhlásit svoji nezávislost, definitivně stvrzenou vstupem do struktur Severoamerické aliance NATO a v roce 2004 i do společenství evropských států, sdružených v Evropské unii. Věřím, že tato slova budou platit i v době, kdy budeš s odstupem času, třeba ve své dospělosti, při studiu na některé z evropských škol přemítat o dějinách své země.
Pocházím z České republiky, státu nacházejícího se v samotném srdci Evropy. Naše země se v minulosti občas potkaly, zmínil bych například olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku (1205-1281), který byl zvažován i za biskupa diecéze zahrnující litevské území. Sám jsem měl jednou možnost Litvu navštívit, a to při plnění slavnostních povinností plynoucích z blahořečení arcibiskupa Teofilia Matulionise, biskupa Kaišiadoryské diecéze, který strávil téměř 16 let v sovětských věznicích a pracovních táborech. Vazbu na Litvu jsem také získal rovněž v raných devadesátých letech, po pádu komunismu, kdy se pražský dominikánský klášter stal domovem litevských studentů bohosloví, kteří absolvovali pražskou teologickou fakultu. Myslím také, že minimálně v druhé polovině 20. století naše země sdílely mnoho společných osudů: od osvobozeneckého boje za Druhé světové války, porážky nacismu, komunistickou totalitu 50. let 20. století a následnou cestu ke svobodě v 80. letech, vedenou velkými osobnostmi tehdejší doby: britskou premiérkou Margaret Thatcherovou, amerických prezidentem Ronaldem Reganem a prvním polským a slovanským papežem, sv. Janem Pavlem II. Byli to oni, kteří nám svými zahraničně politickými kroky, ale také svými morálními postoji dokázali otevřít cestu ke svobodě.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV