Na přelomu 19. a 20. století sv. Václav pomyslně sestupuje ze svatovítské katedrály do moderního centra rozrůstající se a proměňující se metropole, která jako hlavní město hledá svou orientaci. Mám na mysli událost vzniku Myslbekova sousoší na Václavském náměstí. Je to doba vypjatého nacionálního šovinismu a bezradného bloudění politiků v předvečer první světové války. Kam budeme patřit, až skončí? K panslovanské Ruské říši, či najdeme útočiště ve stínu nové velmoci, kterou reprezentoval pruský Berlín? Anebo půjdeme svou vlastní cestou proti všem? První světová válka přepsala mapu světa. Její důsledky i přes versailleský mír nevrátily Evropě stabilitu. Strůjci druhé světové války rozmetají na dlouhá desetiletí i mapu Versailleské smlouvy. Dlouho ještě nebudou platit žádné dohody a místo cti bude vítězit slávychtivá zlovůle. Dnes, kdy se opět můžeme těšit ze svobody, se ovšem otázka sv. Václava klade znovu: Kam patříme?

Spravedlnost a odvaha

V tzv. druhém životě sv. Václava po jeho smrti se dále formuluje jeho poselství, které má kořeny v jeho vládě. Je utvářen přirozený, nezpřetrhaný vývoj porozumění jeho historickému konání. Světec, který buduje náš stát, je vzdělaný muž. Do dějin vstupuje s výrazným zájmem o spravedlnost, o čemž nás zpravují svatováclavské legendy. V současném světě, ve kterém se tak silně rozevírá propast mezi bohatými a chudými, což v dnešní době globalizace stále silněji představuje rozdíl mezi severem a jihem, je tento apel velikou výzvou i pro nás.

Svatý Václav je rovněž mužem odvážným. Již od raného středověku až do 20. století vystupuje v legendách jako obránce své čeledi. Nejvíce to připomíná pověst o blanických rytířích, ale i rozšíření svatováclavského chorálu v husitské době a připomenout můžeme také Halasovu báseň, kterou náš básník napsal prorocky ještě před Mnichovem.

• Původní zdroj ZDE

Prezident Havel dal odpověď

Dnes, kdy opět stojíme před naléhavými otázkami, již víme, že dějiny neskončily, jak nám věštili někteří autoři na konci 20. století. Stále je třeba hledat cíle, k nimž máme směřovat. Jako odpověď na otázky po našem evropanství slyšíme velmi často o evropských kořenech. Odvolávají se na ně i ti, kdo sotva tuší, že k nim neodmyslitelně patří křesťanské hodnoty. Jmenovec sv. Václava, náš někdejší prezident Havel, který by se letos dožil 80 let, viděl pronikavěji. Byl to on, kdo po pádu komunismu odpověděl na otázku, kam patříme. Myšlenku sjednocené Evropy, jejímž úkolem je hledání sounáležitosti, viděl jako šanci pro celý kontinent. Někteří se dnes domnívají, že nás nastoupená cesta ohrožuje, že je zapotřebí hledat také nové záštity, které by podpořily zápas o svobodu a suverenitu. Nesmíme však zapomenout na to, že náš polistopadový prezident mluvil o Evropské unii jako o úkolu, který je úkolem také pro nás. Záleží na nás, jakou bude mít budoucí Evropa podobu.

Otec vlasti ruku v ruce se svým křestním patronem

Svatováclavské oslavy letos slavíme v roce 700. výročí narození císaře a krále Karla IV., jehož křestní jméno je Václav. Svým jménem nejenže navazuje na vrcholnou dobu přemyslovské dynastie, ale vědomě se hlásí ke sv. Václavovi. Kéž by nám životopis svatého Václava, který sepsal Otec vlasti a který bude o letošní pouti nově prezentován, pomohl porozumět historické kontinuitě, bez které nenajdeme východisko z naší situace. K poselství obou panovníků patří vědomí, že odpovědnost za svěřenou zemi a za odkaz předků nemůžeme ponechávat pouze v rukou druhých. Svobodu, která nám byla symbolicky darována Přemyslovnou svatou Anežkou, musíme hájit my sami. Uhájí ji jen ti, jak říká papež František, kdo jsou odvážní.

Sjednocovat po vzoru sv. Václava

Rozdělení společnosti, odmítavé vymezování se a vzájemné kaceřování jsou v ostrém protikladu k poslání sv. Václava sjednocovat. Pohleďme proto na jezdce, ideálního vládce, našeho knížete sv. Václava. Do jeho tradice se promítly hodnoty naší civilizace – rozum, moudrost, soucit, zodpovědnost, ale i odvaha, která nedovolí zaprodat se.

+Dominik kardinál Duka, OP
arcibiskup pražský

Převzato z dominikduka.cz.