V posledním koronavirovém roce jsme byli zatlačeni do kruhu našich rodin, v mnohých případech i více, než by nám bylo příjemné. Rodina si zakusila v koronavirové době mnohé, ale zároveň nám ukázala svou sílu tisícileté a osvědčené instituce.

Jsem hluboce přesvědčen, že jediný legitimní výsledek debaty o rodině je ten, který potvrdí platnost odvěkého stavu věcí: rodinu zakládá svazek muže a ženy a pro dítě je takové prostředí nejpřirozenější. Na vyprazdňování a plnění pojmu novou definicí není nic, co by bylo možné označit za pokrokové či přínosné. Nedokáži si představit pocity dítěte, které by mělo být uvrženo do prostředí, které mu nebude působit přirozeně. Nemohu na to nahlížet jinak, než jako na snahu o sociální inženýrství a obracení přirozeného řádu světa, kde se štěstí jedněch dosahuje na úkor toho, který se nemůže bránit, a na názor se ho ani nikdo nezeptá.

V debatě se také ukazuje, kdo o křesťanských hodnotách jenom mluví a kdo je má zájem skutečně hájit. Myslím, že v závislosti na výsledku debaty budou mít voliči dostatek poznatků, jak se za několik měsíců rozhodovat.