Tato pasáž z rozhlasového rozhovoru (od 22. minuty) vyvolala v minulém týdnu značnou pozornost médií a veřejnosti). Myslím, že nemá smysl se vracet k okolnostem, které k rozhovoru vedly – po volbách se vše jeví v jiném, jaksi racionálnějším světle. Konec konců bych chtěl spíše připomenout, že se letošní předvolební kampaň podařilo udržet ve slušných mezích, bez zbytečných útoků (nejenom na církev), za což nesporně patří dík i kvalitně připravenému předvolebnímu vysílání ČRo. Nejen proto si veřejnoprávního rozhlasu jako důležité instituce české demokracie velice vážím.

Právě protože je ale po volbách, rád bych se ohlédl k samotnému incidentu. První věc, nad kterou se musím pozastavit je naprosto „lajdácká“ práce redaktorů ČRo. Po jednání na Úřadu vlády jsem poměrně dlouhou dobu odpovídal na otázky novinářů (přítomná byla i redaktorka ČRo). Redaktoři ČRo mě pak ještě pozvali do přistaveného přenosového vozu k přímému vstupu do vysílání Radiožurnálu. Interview vedla pro mě z nepochopitelných důvodů redaktorka, která nebyla spravena nejenom o předchozím dialogu, ale ani o dokumentech, na které se mě ptala. Neznalost dohody z roku 2010 jí ale nebránila zpochybnit moji čest. Vyústění rozhovoru známe – a tady musím pokorně přiznat, že bych měl být kritický i k sobě.

„Hostům ve vysílání ani dalším respondentům v žádném případě nelze klást otázky typu „koho půjdete volit" nebo „kterou politickou stranu preferujete" ani žádné otázky, které by mohly podobné výpovědi vyvolat. Pokud host v živém vysílání bez ohledu na moderátorem položenou otázku začne propagovat či naopak kritizovat některého z politiků, kandidátů či některý subjekt, je moderátor povinen okamžitě zasáhnout, případně i přerušit rozhovor.(čl. 6, odst. 2)