Když jsem byl na jaře 1965 jako mladý důstojník a vědecký pracovník za asistence světoznámého generála Šejny (tehdy kádrového referenta na MNO v hodnosti podplukovníka) pro „nesprávné názory“ převelen ze speciálního pracoviště MNO do civilního výzkumu, jeden starý přesluhující plukovník mne utěšoval: „Nic si z toho nedělej, u vojáků nemůžeš mít na nic vlastní názor. My důstojníci jsme všichni prostitutky a sloužíme tomu, kdo nás platí. Já jsem sloužil ještě před válkou Háchovi, potom Benešovi, Gottwaldovi, Zápotockému, a teď Novotnému, a kdybych příští měsíc nešel do penze, sloužil bych i tomu, kdo přijde po něm.“

Na tuto epizodu jsem si vzpomněl, když pan Pavel nestoudně ohlásil svou kandidaturu na prezidenta ČR a pokrytecky vysvětloval svůj vstup do normalizační KSČ jakousi mladickou nerozvážností. Nešlo o žádnou nerozvážnost, nýbrž o účelové rozhodnutí, jak v podmínkách Varšavské smlouvy dosáhnout co nejvyšší hodnosti a postavení. Ze stejného důvodu vstoupil do KSČM i Andrej Babiš, neboť bez toho se v té době ani v armádě ani v zahraničním obchodě žádná kariéra udělat nedala.

Před dvěma dny se mne jedna mladší přítelkyně, považující mne za staršího (85) a moudřejšího přítele, ptala, koho budu volit. Odpověděl jsem jí takto:

„Pro posouzení přijatelnosti obou v úvahu připadajících kandidátů na post prezidenta je nutno posoudit, co který z nich pro tebe i ostatní spoluobčany udělal. Petr Pavel se od počátku své služby v armádě hnal pouze za osobní kariérou a dosáhl nakonec v podmínkách desetimilionového státu maximální možné hodnosti čtyřhvězdičkového generála. Maximální ještě možné formální hodnosti by dosáhl pouze jako vrchní velitel branné moci na postu prezidenta ČR. Dnes si pouze užívá příslušnou generálskou penzi na svém venkovském sídle. Nepociťuji k panu Pavlovi žádnou nenávist, spíš opovržení, i když chápu, že mnoho mladých, životně méně zkušených studentů ho bude iracionálně horlivě volit. Oproti tomu pracovitý a neustále intenzivně pracující Andrej Babiš se vypracoval na významného podnikatele, jehož podniky dávají přímo i nepřímo obživu statisícům našich občanů a přispívají k celkovému bohatství naší země. K tomu je nutno připočíst i jeho dosavadní činnost a zkušenosti v politické práci. I když jsem Václava Klause vždy vnímal jako ideového odpůrce, tentokrát musím souhlasit s jeho názorem, že jediným kandidátem na post rezidenta ČR z lidského hlediska i politické kvalifikace je pouze Andrej Babiš. V politice téměř nikdy neexistuje volba mezi dobrem a zlem, nýbrž mezi menším a větším zlem. Proto budu volit menší zlo – Andreje Babiše.“