Je tomu tak už od dob dinosaurů. Když se na paloučku setkali dva dinosauři různé velikosti, tak ten, který koukal zdola nahoru, viděl, že proti němu nestojí oběd, ale nebezpečí. Ten, co koukal z vrchu dolů, viděl pod sebou chutný oběd a možná i večeři. Jeden druhému byl ekvivalentem jeho moci. Slabší dino měl jedinou možnost, utéct a zachránit si život, a větší dino měl jedinou možnost, jak nezemřít hladem, menšího chytit a sežrat.

Říká se, že v naší dutině lebeční máme tři mozky. Ještěří (plazí), savčí a lidský. Lidský by měl vládnout nad savčím a plazím mozkem. Dějiny však naznačují, že lidská část mozku je často ve službách ještěřího mozku. Ještěří mozek lidem, bojujícím o moc, říká - sežer toho druhého, nebo uteč. Lidská část mozku tlumí toto bezprostřední přání a pracuje s diplomacií. Cíl je stále stejný, posílit vlastní moc a oslabit moc jiných.

Politika vynalezla stovky nástrojů. Přesvědčování, donucování, zastrašování a kupování si politiků pro podporu vlastní politiky, a tím získání větší moci. Čím více spojenců přejde z jedné strany na druhou, tím více se oslabí jedna strana a bude posílena strana druhá. Někdy to lidé v diplomacii, nezvládnou, přeženou tlak na pilu a mírové způsoby boje o moc se zvrátí ve válku. Akce se chopí generálové s armádami. Armády jsou však vybaveny prostředky a vycvičeny pouze k destrukci měst, vojenských i civilních zařízení, infrastruktury, zbraní, a zejména lidských těl vojáků i civilistů, děti z toho nevyjímaje. Když destrukce dosáhne vrcholu na obou stranách a jedné straně nebo oběma začnou docházet prostředky, prohlásí vojáci: „My jsme svůj úkol splnili. Co šlo zničit, jsme zničili, už nám nebo protivníkovi, nebo oběma bojujícím stranám dochází prostředky. Dále bojovat už nelze. Začněte jednat o míru.“