Je tomu tak už od dob dinosaurů. Když se na paloučku setkali dva dinosauři různé velikosti, tak ten, který koukal zdola nahoru, viděl, že proti němu nestojí oběd, ale nebezpečí. Ten, co koukal z vrchu dolů, viděl pod sebou chutný oběd a možná i večeři. Jeden druhému byl ekvivalentem jeho moci. Slabší dino měl jedinou možnost, utéct a zachránit si život, a větší dino měl jedinou možnost, jak nezemřít hladem, menšího chytit a sežrat.

Říká se, že v naší dutině lebeční máme tři mozky. Ještěří (plazí), savčí a lidský. Lidský by měl vládnout nad savčím a plazím mozkem. Dějiny však naznačují, že lidská část mozku je často ve službách ještěřího mozku. Ještěří mozek lidem, bojujícím o moc, říká - sežer toho druhého, nebo uteč. Lidská část mozku tlumí toto bezprostřední přání a pracuje s diplomacií. Cíl je stále stejný, posílit vlastní moc a oslabit moc jiných.

Politika vynalezla stovky nástrojů. Přesvědčování, donucování, zastrašování a kupování si politiků pro podporu vlastní politiky, a tím získání větší moci. Čím více spojenců přejde z jedné strany na druhou, tím více se oslabí jedna strana a bude posílena strana druhá. Někdy to lidé v diplomacii, nezvládnou, přeženou tlak na pilu a mírové způsoby boje o moc se zvrátí ve válku. Akce se chopí generálové s armádami. Armády jsou však vybaveny prostředky a vycvičeny pouze k destrukci měst, vojenských i civilních zařízení, infrastruktury, zbraní, a zejména lidských těl vojáků i civilistů, děti z toho nevyjímaje. Když destrukce dosáhne vrcholu na obou stranách a jedné straně nebo oběma začnou docházet prostředky, prohlásí vojáci: „My jsme svůj úkol splnili. Co šlo zničit, jsme zničili, už nám nebo protivníkovi, nebo oběma bojujícím stranám dochází prostředky. Dále bojovat už nelze. Začněte jednat o míru.“

Samozřejmě, že politici budou pokračovat v jednání s cílem maximalizovat výhody pro jednu stranu. Cíl politiky je stále stejný, posilovat vlastní moc na úkor moci protivníka. Avšak výsledek války změnil poměr sil. Změnil vyjednávací sílu zúčastněných stran konfliktu. Ale pokud jedna strana byla ve válce oslabena, muže posílit vlastní moc tím, že se opře o sílu starých spojenců a nově získaných spojenců.

Ve dnech 22. až 24. srpna 2023 má proběhnout výroční jednání BRICS. Dvacítka krajin má zájem vstoupit do tohoto uskupení. Třináct zemí podalo žádost a na srpnovém jednání budou pravděpodobně některé krajiny přijaty za členy BRICS. Posílení BRICS je hrozbou oslabení států G7. Diplomacie musí konat, zvláště když se nepodařilo vojensky porazit Rusko, tím přerušit spolupráci Ruska a Číny.

Kdyby Rusko bylo poraženo zbraněmi Ukrajiny a ekonomicky oslabeno sankcemi, pak by byl dynamický rozvoj Číny zpomalen, nebo dokonce zastaven, nebo ještě lépe, čínská ekonomika by začala klesat. Politické cíle USA by byly naplněny. Spojené státy americké by si udržely moc a Pax Americana. Protivníci, kteří desetiletí nebezpečně rostli, by byli zatlačeni do pozadí. Dolar by nadále zůstal rezervní měnou a bohatství by mohlo nadále plynout z východu a jihu na západ.

Nestalo se tak. Rusko ne a ne padnout, Čína nechce pochopit, že nemá růst, ale stagnovat, vojenské řešení se nevyvíjí tak, jak bylo naplánováno. Je potřebné rychle něco dělat, a to ještě před summitem BRICS. Řešením je setkání věrných spojenců USA v Džiddě, kde budou jednat o míru, ukrajinském míru v duchu Pax Americana.

Jednání by mělo, jak píše Jaroslav Štefec, pomoct demokratům ve vnitropolitickém boji USA a otestovat ochotu Indie a Brazílie podpořit USA proti Rusku, Číně i BRICS (ZDE). Ještě žádný z dinosaurů nekouká na toho druhého z vrchu. Ještě žádný z dinosaurů nenabyl pocitu a potřeby utéct a zachránit si život. Avšak poměr sil se mění. V září po jednání států skupiny BRICS bude svět jiný, než na konci července.

Bylo by pěkné, kdyby státy, zúčastněné na schůzce v Džiddě, dospěli k závěru, že bezpečnost je kolektivní a lidský život každého vojáka, každého civilisty, a zejména dítěte má cenu. Evropské a křesťanské hodnoty vyznávají přikázání „nezabiješ“. V praxi však krmí válku nástroji na zabíjení. Kdyby nepřilévaly olej do válečného ohně, neměl by být z čeho živ a mohli by nastoupit diplomaté. To si přejí chcimíři. Počkáme si na výsledek jednání v Džiddě a uvidíme, jestli tam byli chcimíři, nebo chciválkové.