Každý člověk a každý živý tvor vnímá věci kolem sebe. Vnímá informace, které mu umožňují přizpůsobit se okolí a přežít. Vše, co existuje dává o sobě vědět, poskytuje informace o sobě.  Vše, co existuje se jeví. To, co existuje ovlivňuje jiné věci. Samozřejmě s různou mírou. Nám známý vesmír existuje skrze informace.  Gravitace, elektromagnetická síla, slabá a silná jaderná síla jsou čtyři základní síly, které udržují náš vesmír pohromadě, a ty to čtyři síly jsou nosičem informace o tom, zdali něco existuje, a jak to existuje. Na vyšší úrovni dochází k propojování atomů a vytváření chemických vazeb. Od molekul můžeme přejít k buňkám, které předávají informaci o sobě a přijímají informace od celku. Vyšší formou práce s informacemi na buněční úrovni je činnost nervové soustavy. Nervová soustava vytvořila podmínky pro výměnu informací mezi jednotlivými individuálními živočichy. Vznikla komunikace, což je záměrná výměna informací mezi jednotlivci stejného druhu nebo mezi různými druhy.

Základním principem existence živočichů je přežit a rozmnožit se. Ve jménu tohoto přírodního zákona naučila evoluce některé živočichy se maskovat, nebo vydávat se za úplně něco jiného. Například nejedovatá korálovka napodobuje vzhledem jedovatého korálovce. Některé malé ryby mají velké oko u ocasu. Tím matou predátora o směru, kterým vyplují při ohrožení. Predátor směřuje výpad o několik délek rybičky směrem před její oko. Pokud má ryba ještě jedno oko při ocasu, je pravděpodobnost úspěchu padesát na padesát. Ve skutečnosti je ještě nižší kvůli dalším proměnným. Zkrátka zvířata lžou kvůli přežití. V lidské společnosti je prosazována zásada nelhat. Ale lidé taky chtějí přežít a k tomu potřebují získat výhodu.

Tak a teď se podívejme na NIC. Pod pojmem nic, nemám na mysli ani vakuum, a ani prázdný prostor. Slovem nic myslím doslova nic, nicotu neexistenci. Ve dvojkové soustavě zjišťujeme například napětí, které je rovno 0, nebo napětí je větší než 0. Nic není nula. Nula je hodnota něčeho. Nic je absence všeho. Ve dvojkové soustavě vyjadřujeme logickou hodnotu true / false, ano / ne), algebraické znaky (+ / −), stavy aktivace (zapnuto / vypnuto) nebo jinou hodnotu se dvěma stavy. Vyjadřujeme hodnotu něčeho, hodnotu nějaké kvality. Určení konkrétního stavu nám poskytuje informaci. Nic nám žádnou informaci nemůže poskytnout.

Dostáváme se k poslednímu bodu, to je k předponě „DE“ a „DEZ“. Slova: dezaktivace, deziluze, dezinfekce, dezintegrace, dezorganizace, dezorientace vyjadřují opak slov: aktivace, iluze, infekce, integrace, organizace, orientace. Podobně je to i s předponou „de“, která vyjadřuje opak slova. Například mobilizace a demobilizace, motivace a demotivace, kontaminace a dekontaminace, konstrukce a destrukce atd. Opakem slova informace je pojem dezinformace. Význam pojmu dezinformace je absence informace. Ale když jsme si řekli, že vše, co existuje dává o sobě znát, to je, že poskytuje o sobě informaci, pak zbývá pouze NIC, nicota, která nemá co, o sobě říct. Takže, odborník na dezinfo, odborník na dezinformaci je odborníkem na nic. A tady v české republice jich máme.

Proč se nezabývají lží, jako opakem pravdy? Museli by hledat fakta, která vyvracejí nepravdivá tvrzení.  Bojovat proti omylům je součást pokroku lidstva v poznání. Cesta od nepoznaného k poznanému. Tato cesta je složitá, náročná a omylům se nevyhne. Lži nesouvisí s poznáním skutečnosti. Autoři lží usilují získat výhodu. Řada lidí může podlehnout omylu nebo lži a věřit, že omyl, nebo lež je pravda nejpravdivější. Při opakování lži, vznikne u lidí postoj. Pak skrze tento postoj hodnotí všechny nové informace. Naši bojovníci proti dezinformacím, čti proti jiným názorům, tak ti naši experti nebojují proti takovým tvrzením, která neodpovídají faktům, ale bojují proti tvrzením a celým názorům, které nejsou v souladu s jejich postojem. S jejich viděním světa. Bojují proti jiným názorům, dle nich proti dezinformacím kvůli dvěma věcem. Za prvé, kvůli víře, kvůli jejich přesvědčení, že jejich pohled na svět je ten jediný správný. Za druhé, kvůli tomu, že jsou za prosazování určitého názoru placeni a vyvracení jiného názoru je jejich práce. Fakta se pak stávají nepodstatnými. Drží se svého postoje a názoru do poslední chvíle. Piloti, říkávali o jiném pilotovi: „neměl motor, neměl ocas, ale pořád se držel kniplu, místo aby zatáhl za rukovětě katapultu“.

Někteří autoři mainstreamu už očima hledají rukojeti katapultu, jiní už je dokonce třímají v rukou. Někteří ještě neví, že nemají motor, nemají ocas a někteří tomu nemohou uvěřit. Stroj se řítí k zemi. V malé výšce bude záchranný katapult obtížné použít.

Dušan Mišík