Je okouzlující, zábavný, nový, neokoukaný. Mluví k vám andělským jazykem, kterému najednou tak dobře rozumíte, vyjadřuje touhy a myšlenky, které se vaší hlavou už nějakou tu dobu potulují, a které dokáže zformulovat tak brilantně, že sami byste to nedokázali lépe vyjádřit. Nepřemýšlíte, proč stojí nemlich zrovna o vás, kde se ve vás najednou vzalo to okouzlení, když ještě včera byste si o takového týpka neotřeli ani starý škrpál. A tak na nejbližší mejdan, který jste vždycky trávili se svými důvěrnými přáteli, vyrazíte se svým novým objevem. Vždycky to dopadne stejně.

Výsledem je hrůzostrašný zážitek, který se do konce života marně snažíte vytěsnit ze své paměti. Ještě rádi se pak vracíte k osvědčeným starým přátelům, i s těmi mouchami, které na nich vidíte. Jenže někdy bývá už pozdě…

Útěk před čím?

Přesně v této pozici se dnes nachází oněch čtyři sta tisíc voličů, kteří podle analýzy CVVM „utekli“ od voleb v roce 2010 od ODS k Andreu Babišovi a jeho hnutí ANO. Stálo by za sáhodlouhý politologický rozbor, v čem konkrétně ODS zklamala tu kterou skupinu voličů, toho kterého konkrétního občana.  Jistou arogancí moci počínaje, různými vykuky pokračujíce a nedodržením řady předvolebních slibů konče. To vše je nepochybně pravda. Není to však nic, co by nezatěžovalo ani všechny ostatní stávající strany, notabene takovou, na jejíchž bedrech ležela nejvyšší vládní zodpovědnost za posledních sem let.

Jenže ODS má i při všech svých chybách své přednosti a především svou více než dvacetiletím prověřenou historii. Představa, že odkudsi z popela, či spíše z jiné, poněkud méně vábné materie povstane jakýsi bájný Fénix, díky němuž „bude líp“, patří do politického scifi. I Babiš má totiž svou historii. A tou jsou naprosto bezskrupulózní podnikatelské aktivity zaměřené čistě na osobní prospěch, ničící veškeré konkurenční prostředí v zemi. Je to snaha o ovládnutí a zglajchšaltování nezávislých médií, aby hájily jeho zájmy .

Mejdan s Babišem

A konečně – je to lví participace na největší institucionalizované politické korupci, spočívající v distribuci státních dotací. O tom, že Babiš je klasický prototyp oné „staré struktury“, které si v mrazivých dnech listopadu 1989 přál celý národ konečně poslat zaslouženě navždy pryč z veřejného života, nemá ani cenu diskutovat.

Estébácký fízl, který se neštítil v době okupace a normalizace vstoupit do KSČ či do kolaborantského Svazu československo-sovětského přátelství. Jestliže někdo zosobňuje ten pravý antipód liberální a antikomunistické ODS, je to právě Babiš. Ta by do termínu předčasných voleb měla udělat vše proto, aby svým zatoulaným ovečkám co nejsrozumitelněji vysvětlila, že z mejdanu s Babišem je čeká jenom pořádná kocovina.