Mezi takzvanými civilizačními chorobami, válcujícími současnou populaci, je několik, které se skrývají ve stínech. Jednou z nich je chronický únavový syndrom (chronic fatigue syndrome, CFS), který lze bez nadsázky označit za “nemoc dneška”. Je to nemoc tichá, bezprostředně nezabíjí, “jen” ničí životy a může se stát jednou z příčin i chorob fatálních. Takový “padouch za scénou”, nepolapitelný vrah.

Možná proto se únavovému syndromu nedostává takové pozornosti, jako, dejme tomu, rakovině. Možná se o něm tak málo mluví i pro to, že západní medicína v tomto případě vlastně docela poctivě přiznává, že neví, co je jeho příčinou - ani jak jej léčit. Jenže nemoci bez léčení neexistují. Stejě jako neexistuje jen jediná léčebná metoda, kterou si usurpuje "vyspělý západní svět". Přestože právě k němu únavový syndrom (CFS) patří jako jeho podivný symbol.

Osmdesát procent unavených

CFS je ve skutečnosti nemoc neuvěřitelně rozšířená. Našla jsem studii, která uvádí v kanadské populaci výskyt zhruba 325 nemocných na 10.000 obyvatel (v rizikové skupině “unavených” - i to je velmi vysoké číslo). Jedna pražská praktická lékařka mě však jen tak mimochodem šokovala prohlášením, že podle její zkušenosti trpí chronickou únavou, připsatelnou “jen” CFS, až 80% dnešních třicátníků. Osmdesát procent! To už stojí za zkoumání!

Homeopatická medicína nerozlišuje fyzické či psychické příčiny nemoci, ale orientuje se podle takzvané totality symptomů, tedy všech příznaků, které daný nemocný člověk vykazuje

Jenže CFS je nemoc "byznysově" příliš nezajímavá. Bohužel pro pacienty, kteří často značně trpí. Chronický únavový syndrom totiž samozřejmě není “jen tak nějaká” únava, ačkoli tak na něj “outsideři”, tedy “ti zvenčí”, kteří měli to štěstí, že jej nezažili, často pohlížejí. Drtivá únava, která krade radost ze života i zdraví a přetrvává (diagnostická kritéria říkají “minimálně půl roku”), je jedním z jeho hlavních projevů.