Děkuji. Dobrý den, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové. Velice děkuji za možnost vystoupit na dnešním jednání Poslanecké sněmovny a pokusím se stručně shrnout argumenty, které vedly Národní rozpočtovou radu k nesouhlasnému stanovisku ohledně této novely zákona. Národní rozpočtová rada od svého vzniku ve všech svých vystoupeních, osobních, mediálních, oficiálních, které jsem i já tlumočila na vládě přímo paní ministryni nebo celé vládě, jsme jednomyslně říkali jedno doporučení. V dobrých časech je potřeba vytvořit rezervu na časy horší, které zákonitě přijdou.

Přesto jsme se dopracovali do situace, kdy podle posledních čísel z Ministerstva financí dosáhl onen zde diskutovaný strukturální schodek svého domácího jednoprocentního limitu, který mu tedy stanoví zákon o rozpočtové odpovědnosti, prosím pěkně již v roce 2019, který byl rokem zhruba průměrného hospodářského růstu. A samozřejmě nezapomenu dodat ještě před jakýmkoliv nástupem koronaviru.

Zcela zásadní je to, že naše domácí kritérium jednoprocentního strukturálního deficitu jakožto jeden z klíčových prvků zákona o rozpočtové odpovědnosti je volnější, než kritérium evropské, takzvané střednědobé výdajové rámce. Zde nám byla stanovena hranice 0,75 % strukturálního deficitu a od hladiny půl procenta náš dělily pouhé tři setiny procentního bodu.

Prosím pěkně jsou to samozřejmě všechno jen čísla, ale za těmi čísly stojí příběh. Je to příběh o tom, že stejně tak, jak se říká, že dobrý hospodář skočí přes plot pro pírko, tak tento hospodář může v opačném případě přijít o celý polštář po jednotlivých pírkách. Tím narážím na to, že Ministerstvo financí říká. Copak jsme neměli přidat učitelům, valorizovat důchody, zvýšit rodičovskou, umožnit důchodcům zvýhodněné cestování? Na to nedokážu odpovědět. Ale fakt je, že to zákonné pravidlo jsme de facto prolomili již před příchodem koronaviru.

A nyní tedy byl kvůli všem těm peříčkům ten fiskální polštář v posledních dvou letech díky všem těmto úpravám naprosto vypuštěn a nezbývá žádný fiskální prostor pro stimulaci bez zmírňování pravidel.

Jak říkám, strukturální deficit dosáhl svého jednoprocentního limitu již v předchozím roce a evropské pravidlo bylo prolomeno. Samozřejmě, že to, že bylo prolomeno evropské pravidlo, de facto nevadí, protože Evropská unie zvolnila pro tento rok - nehovoří prosím pěkně o letech příštích - zvolnila únikovými klauzulemi tyto evropské limity, které nás zavazují evropským právem.

Co se týká, vážené dámy a vážení pánové, toho strukturálního deficitu, on je to těžko uchopitelný pojem. Je těžké si ho věcně představit. Ale zkusím to říct jednoduše: je to saldo veřejných financí očištěné o vliv hospodářského cyklu a navíc ještě o jednorázová opatření. Ta jednorázová opatření jsou definována podle společné metodiky Ministerstva financí a Národní rozpočtové rady s tím, že zda šlo nebo zda do budoucna půjde o jednorázové opatření, má posoudit i Národní rozpočtová rada. A dámy a pánové, skutečně mnoho opatření, která vláda v posledních týdnech přijala, Národní rozpočtová rada zcela jistě posoudí jako opatření jednorázová. Jde jenom o to, aby se tato opatření nepropsala do mandatorních výdajů natrvalo, aby skutečně byla přechodná! Jejich objem je de facto vedlejší záležitostí.

Ministerstvo financí bude letos potřebovat navíc oproti původně deklarované výpůjční potřebě 270 mld. korun, o které jsme hovořili před koronavirem. Navíc v případě 300miliardového deficitu ještě 260 mld. korun navíc. Půjde tedy celkově o více než půl bilionu korun. Zatím je vláda schopna si na trzích půjčovat v dostatečných objemech a za dobrý úrok. Máme pokrytu značnou část původní výpůjční spotřeby emisemi státních dluhopisů. Je ale potřeba vzít v úvahu, že k dobré pozici na finančním trhu a k dobrému ratingu České republiky přispěl právě dlouho protahovaný zákon o rozpočtové odpovědnosti a jeho dodržování. Už dva roky, co Národní rozpočtová rada existuje, nás navštěvují zástupci nejenom z Evropské komise, z Mezinárodního světového fondu, ale také z ratingových agentur Moody's a dalších. A v této souvislosti by novela zákona skutečně mohla znamenat, že rozvolnění jedné z těch dvou základních pojistek, které tento zákon obsahuje, tedy ten zmíněný jednoprocentní strukturální deficit, by mohlo dobrou pověst, kterou my se opravdu snažíme při všech těchto misích podporovat všemi silami, mohlo by tuto dobrou pověst poškodit.

Z finančních trhů nyní zcela jasně zaznívají signály, že investoři začnou diferencovat. A Česká republika je mladý dlužník s krátkou historií na finančním trhu a ve srovnání nejenom se starou Evropou, ale i s řadou tzv. emerging markets. Současně je náš domácí finanční trh velmi mělký, tzn., že budeme do budoucna velmi závislí na ochotě zahraničních investorů investovat do našich státních dluhopisů. A už nyní zahraniční investoři vlastní více než 40 % českého státního dluhu. To je číslo z konce roku 2019. Možná, že po posledních aukcích to bude ještě více. Z hlediska obecně, historicky a mezinárodně přijímaných pravidel je bezpečnou hranicí, prosím pěkně, 30, maximálně 33 %. Na toto riziko jsme, dámy a pánové, upozorňovali již v obou našich zprávách o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, které si vám dovolujeme každoročně předkládat.

Proč o tom hovořím tak obšírně? Stále častěji zaznívá názor ekonomů i finančníků, že z této krize obdobně jako z hypoteční krize započaté v roce 2008 ve Spojených státech se postupně rychle vyvine krize dluhová. Kdybych bývala nebyla v epicentru minulé krize jako státní úředník, možná bych tuto situaci vnímala poněkud jinak. Ale byla jsem tehdy za Českou národní banku reprezentantem při založení Evropské rady pro systémová rizika, tzv. ESRB. Nemohu také zapomenout jako zástupce ČNB při komisi pro hospodářskou politiku OECD na slova generálního tajemníka pana Gurríi, který v Paříži i v Praze upozorňoval, že malá otevřená ekonomika musí být opatrnější a obezřetnější než její velké protějšky, které jsou též soběstačnější. Ve volném překladu tehdy pan Gurría říkal, že malá loď plovoucí v otevřeném moři musí být postavena z extrémně pevného dřeva.

Dámy a pánové, tyto reflexe a principy se mi do paměti vryly zcela nesmazatelně, a proto se o ně chci s vámi podělit. Nechci zpochybňovat, že naše zadlužení na konci roku 2019 bylo relativně nízké v kontextu vyspělých ekonomik i celého světa. Ale bohužel k tomu musím dodat i to, že na stárnutí populace jsme naopak jednou z nejhůře připravených zemí nejenom v evropském, ale světovém kontextu. I toto riziko budou finanční trhy zapracovávat, samozřejmě v negativním směru. Když k tomu přidáme fakt, že rozvolnění pravidel po pouhých třech letech existence zákona, a to ve velmi razantní a dlouhodobé podobě, dobrým signálem to jistě nebude.

Ještě jednou připomenu, že novela má rozvolnit jednu ze dvou základních pojistek. A to na celých sedm let počínaje velmi vysokou hodnotou čtyřprocentního strukturálního deficitu, což je nějakých 200 až 250 mld. korun navíc. S návratem k původní hodnotě až v roce 2027. Důvodová zpráva přitom hovoří o krátkodobé stimulaci, ale náš názor je, že sedm let je doba velmi dlouhá.

Nejen náš věcný výklad, ale i právní stanovisko, které jsem si vám dovolila zaslat, ukazuje, že státní rozpočet na rok 2021 a roky další lze vytvořit i bez této novely. Navíc propad, který nás čeká, znamená, že ani v roce 2021 se naše ekonomika nevrátí na svůj potenciál. Ten potenciál je opět takový virtuální pojem, ale pokusím se zjednodušeně vysvětit. Je to v podstatě hrubý domácí produkt, jehož by v příštím roce bylo dosaženo, pokud by v roce 2020 a 2021 ekonomika rostla svým průměrným dlouhodobým tempem. A když této úrovně nebude příští rok dosaženo, jako že nebude, pak z definice bude problém na straně hospodářského cyklu a lze tedy sestavit rozpočet minimálně se schodkem 100 mld. korun i bez zásahu do zákona. Není tedy kvůli němu třeba posouvat strukturální deficit na 4 % pro příští rok.

Škrty, o nichž předkládací a důvodová zpráva hovoří, zdaleka nehrozí v tom uvedeném objemu, protože skutečně na vině bude ten doběh hospodářského cyklu. A o ten je pravidlo strukturálního deficitu osvobozeno. Navíc připomínám možnost jednorázových opatření, o kterých se tady hovořilo. Je to evidentně právní spor, nebo nejistota. Ale jednorázová opatření nesouvisejí s únikovými klauzulemi.

Naše propočty Národní rozpočtové rady ukazují, že novela by vedla v roce 2021 ke zvýšení zadlužení minimálně na 36 % HDP, v případě letošního schodku 300 miliard korun by to potom bylo ještě více, nějakých 38 % dluhu ve vztahu k hrubému domácímu produktu. V roce 2022 by zadluženost zcela jistě prolomila 40% hranici a v roce 2025 by činila minimálně 45 % hrubého domácího produktu, což je, dámy a pánové, už poměrně blízko u dluhové brzdy druhého základního parametru toho zákona, která dovolím si připomenout, je stanovena ve výši 55 %.

Tato krize odezní jako každá krize a my se poté vrátíme k problému, jak se mají veřejné finance vypořádat se stárnutím populace a s důchodovou reformou. Budeme mít ale mnohem vyšší výchozí zadlužení, blíže k té dluhové brzdě a tedy mnohem horší startovací pozici. Nad rámec rozpočtových pravidel utratíme v těch letech kolem 650 miliard korun a v přípravě na stárnutí nebudeme dále ani o krok. Letošní rok, kdy dluh prolomí hranici 2 bilionů korun, nechávám záměrně stranou, protože rozumím tomu, že je potřeba jednat rychle, efektivně a dostat do ekonomiky peníze. To nikdo nezpochybňuje.

Omlouvám se za to, že jsem hovořila tak dlouho. A moc děkuji za to, že jste mne vyslechli. Já jsem vám, kteří jste mě v této funkci potvrdili, zodpovědná za dlouhodobou udržitelnost veřejných financí a cítím za to obrovskou zodpovědnost. Všem jsem vám zaslala materiály, které přinášejí argumenty, že státní rozpočet lze sestavit i bez přijetí novely. Chtěla jsem vás pouze prosím seznámit s širším kontextem našeho stanoviska.

Dámy a pánové, moc prosím, zvažte důkladně své dnešní rozhodnutí, byť se může zdát být v záplavě všech těch materiálů, se kterými se denně potýkáte, a všech těch změn, které padají na vaše bedra, může vám to připadat jako drobná právní úprava. Jde ale o mnohem závažnější záležitost, která by mohla velmi negativně ovlivnit dlouhodobou udržitelnost veřejných financí.

Děkuji. (Dlouhý potlesk z pravé části sálu.)