Filip Andler: Libanon nad propastí

20.10.2021 21:37 | Komentář

Libanonem, který byl kdysi nazýván „Švýcarsko Blízkého východu“, zmítá hluboká politická, ekonomická a společenská krize, která je podle odborníků vůbec nejhorší na světě od konce 19. století. V zemi není dostupné základní zboží (včetně pitné vody), benzín ani elektřina, vláda je nefunkční a někteří obyvatelé vidí spásu v intervenci cizí mocnosti. Vlastním politikům již nevěří.

Filip Andler: Libanon nad propastí
Foto: Repro Youtube
Popisek: Exploze v libanonském Bejrútu

Covid-19 a exploze přístavu

Libanonská ekonomika stagnuje již dva roky v důsledku pandemie Covidu-19 a depresi ještě prohloubil 4. srpna 2020 výbuch 3000 tun špatně uskladněného ledku v přístavní hale v Bejrútu, jenž srovnal se zemí velkou část metropole a připravil o život dvě stovky lidí. Bylo pobořeno množství budov, zničena obilná sila s 85 % zásob obilí a z provozu vyřazena infrastruktura přístavu, přes nějž do země putovalo 60 % importu. Od této tragické události se Libanon potýká s hyperinflací (libanonská libra se propadla o 90 %), chudobou a nezaměstnaností. Pod hranici chudoby upadla polovina populace mimo jiné i v důsledku toho, že ceny potravin vzrostly v posledních dvou letech o více než 500 %. Mnoho podniků zkrachovalo a banky jsou v platební neschopnosti.

Dnes je hůř než za války…

Libanon se tak proměnil v nefunkční stát, neboť nedokáže občanům zajistit ani základní životní potřeby. Největší problém je nedostupnost elektřiny, která se zapíná jen na dvě hodiny denně, což ohrožuje především fungování nemocnic a dostupnost zdravotní péče. To je poněkud paradoxní, protože před krizí bylo libanonské zdravotnictví považováno za nejvyspělejší mezi arabskými státy. Nedostatek léků a zdravotnického materiálu je rovněž alarmující. Aktuální situace je daleko horší než během občanské války mezi křesťany a muslimy v letech 1975 – 1990, kdy k přerušení dodávek elektřiny nedocházelo a lidé měli alespoň základní životní potřeby.

Země bez budoucnosti

Mnozí Libanonci nevidí v rozvrácené zemi perspektivu a masově odcházejí do zahraničí. Přitom do Libanonu v minulých letech přišlo milion uprchlíků ze Sýrie, kteří utekli před občanskou válkou. Do emigrace tak proudí tisíce lidí, především mladí a kvalifikovaní, jako jsou lékaři, zdravotní sestry a učitelé. Směřují především na Kypr, který je nejbližším ostrovem ve Středozemním moři. Ti, kteří v zemi zůstali, se bouří a demonstrují proti laxnosti vlády ohledně vyšetřování loňského výbuchu, jež je stále na mrtvém bodě.

Libanon, který se kdysi svou životní úrovní dokázal ze všech arabských zemí nejvíce přiblížit ropným monarchiím Perského zálivu, tak nyní spadá do kategorie rozpadlých států, jako je Jemen, Libye či Somálsko. A světlo na konci tunelu je zatím v nedohlednu i přes dílčí ekonomickou pomoc od bývalé koloniální mocnosti Francie.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

15:57 Zdeněk Jemelík: Legislativní nedbalost

V článku „Věrchuška a sprostý lid“ jsem uvedl, že vládnoucí vrstvy (věrchuška) se nezajímají o míněn…