Zelenskyj směřuje k autoritářské vládě

Klíčové předpoklady, z nichž vychází politika USA vůči Ukrajině, jsou chybné. Pro Kyjev je příznačné rozvíjející se autoritářství a zahraniční politika znepokojivě agresivní vůči mnohem většímu a mocnějšímu sousedovi. Ukrajina je pro USA velmi nedůvěryhodným a nebezpečným partnerem. Zelenského vláda nejenže nic moc nedělá s všudypřítomnou korupcí, která sužuje zemi od získání nezávislosti, ale také zintenzivňuje politiku podkopávající základní občanské svobody. Zelenskyj a jeho stoupenci tvrdí, že jsou nutná restriktivní opatření, která by zmařila „ruské podvratné snahy“. Tyto restrikce jsou však zaměřeny i vůči politickým subjektům, jež nemají žádné věrohodné spojení s Kremlem. USA tak čelí vyhlídce na podporu maskované autokracie, nikoli demokratické vlády.

Mnohem znepokojivější je však válečnická rétorika Kyjeva vůči Moskvě. Přestože Ukrajina není členem NATO a Kongres nikdy nebyl požádán, aby schválil jakoukoli dohodu (tím méně formální smlouvu vyžadující dvoutřetinový souhlas Senátu), Washington považuje Kyjev za oficiálního plnohodnotného spojence. Trumpova i Bidenova administrativa schválila opakovaný prodej zbraní za desítky miliard dolarů, vycvičila ukrajinské vojáky a americké síly (spolu s jednotkami z dalších zemí NATO) uskutečnily společná vojenská cvičení s ukrajinskou armádou. Kyjev však ve skutečnosti není spojenec; je to slabý stát závislý na americké ochraně s výrazně nepřátelskými vztahy vůči Rusku.

Kyjev požaduje navrácení Krymu

Vedoucí představitele Ukrajiny od smělých plánů neodrazují ani vojenské limity jejich země. Na konci srpna uspořádala Ukrajina první vojenskou přehlídku za několik let u příležitosti 30. výročí nezávislosti, a prohlásila, že získá zpět Krym, který Rusko připojilo v roce 2014, a území ve východní oblasti Donbasu pod kontrolou separatistů podporovaných Kremlem. Oficiální dokument obranné strategie přijatý v březnu výslovně obsahuje tyto cíle. Navíc se zdá, že tyto cíle nejsou pouhou rétorikou. Letos na jaře začal Kyjev u Krymu rozmisťovat jednotky a tanky pro vojenské cvičení. Rusko reagovalo několika velkými manévry vojsk a vše hrozilo přerůst v globální krizi zasahující i USA a NATO. Naštěstí převládly chladné hlavy a obě strany začaly couvat, ale Krym a Donbas zůstávají znepokojujícími sudy střelného prachu. Zelenskyj v srpnu vystoupil na ustavujícím summitu „Krymské platformy“, setkání zástupců 46 zemí, které Kyjev zorganizoval, aby vytvořil na Rusko větší mezinárodní tlak. Na summitu byl kladen důraz na zvýšenou diplomatickou podporu Ukrajiny doprovázenou přísnějšími sankcemi vůči Moskvě, aby ji donutil vrátit Krym.

Ukrajina v NATO = válka s Ruskem

Zelenskyj v dubnu výslovně uvedl, že jediným způsobem, jak ukončit ruskou „agresi“ na Donbasu, natož zvrátit anexi Krymu, by bylo poskytnout Ukrajině členství v NATO. Takový krok je ovšem mimořádně nebezpečný. Představitelé Kremlu při několika příležitostech jasně uvedli, že členství Ukrajiny v NATO překračuje červenou linii, pokud jde o bezpečnost Ruska, a nebude tolerováno. Ukrajina v NATO také znamená, že USA by podle článku 5 Severoatlantické smlouvy byly povinny přijít zemi na pomoc. Pro Kyjev by bylo jednoduché zinscenovat vojenský incident a prohlásit, že šlo o akt ruské agrese. Navíc, ukrajinští politici tvrdí, že anexe Krymu a podpora Moskvy povstalcům z Donbasu již představují akty agrese.

Pokračující podpora USA nerealistickým územním ambicím Ukrajiny je nerozumná a nebezpečná, avšak pozvání Kyjeva do NATO, které učinila každá americká administrativa počínaje Georgem Bushem jr., je čiré šílenství. Ještě horší než slabý a zranitelný klient je slabý a zranitelný klient prosazující agresivní politiku, kterou není schopen udržet vlastními vojenskými zdroji a očekává podporu od svého mocného protektora. Nemá-li začít 3. světová válka, měl by Washington Ukrajinu nechat, aby se o sebe postarala sama.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele