Takže na deset obyvatel města připadá jeden pes. Lidé za své přátele většinou uhrazují poplatek a často na sídlišti spatřuji, že i po svých psech uklízejí. Někdy sice jen tehdy, když je ke spatření strážník, ale ten má větší starost o čtení parkovacích lístečků za okny aut...

Není ale vůbec příjemné kličkování mezi psími výkaly, často ale již šířených také na podrážkách bot nepozorných chodců. Při ranním nákupu jsem nedávno musel třikrát kličkovat. Majitel pejska může třeba i namítnout, že když za psa platí, ať to někdo po něm uklidí. Pes sebou navíc nenosí lopatičku ani igelitový pytlík. Má jen ten svůj. Pokud by někdo toužil mně opět vyčinit, sděluji, že mám psy moc rád, a proto jsem jim věnoval již své tři knížky plné fotografií. Ta poslední se jmenuje „Život na psí knížku"...

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami