Těžko odhadnout, co do prezidenta zase vjelo, když obvinil z obdivu k nacistům novináře Ferdinanda Peroutku a nedoložil fakta. Byl jsem ještě kluk, ale nevím nic o tom, že by Němci za celou dobu války zavřeli do koncentračního tábora nějakého člověka, co fandil fašismu.

Škoda, že již nežije můj strýc, který před válkou roztopil kamna ve vile u Karla Čapka, a pak před vchodem vítal návštěvníky tzv. „pátečníků" V jiných kamnech strýc zatápěl až do prvních dnů prosince 1938 v jiném domě ve Strži u Dobříše. Také tam zajížděl na kus řeči F. Peroutka a strýc byl očitým svědkem, že se tam mluvilo nic o obdivu k německému nacionalismu. Po válce u své sestry, mé matky, promlouval o mnohém, jak to chodívalo u Čapků. Zřejmě je dobré nejdříve vědět, a pak teprve promluvit do éteru.

Cítím, že parta z bývalého Prognostického ústavu na sebe nenechá dopustit. Je možné, že třeba výběrčí stranických příspěvků v tomto zařízení, Vladimír Dlouhý, třeba vystřídá současného prezidenta. Na tenis v bílém oblečení s Václavem Klausem, už asi ale nedojde. Vím, že to nefrčí a nikdo o tom ani nemusí vědět, ale je to příjemný pocit, že člověk během svého žití nikomu vědomě neublížil. Prostořekost prezidenta má ale k ubližování velice blízko.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.