Nějak tomuto dobrému muži uniklo, že mu k tomu chybí patřičný zákon. Pak hořela katedrála Notre Dame a opět se vynořuje Hamáček s preventivní výhružkou, že nikdo nesmí zapálení katedrály spojovat s islámským terorismem.  Ještě jednou či dvakrát se pan Hamáček objevil s nějakou tou výhružkou na podkladě neexistujícího zákona. A nastalo ticho po pěšině.

 Později jsme o panu ministrovi vnitra a současně také předsedovi koaliční strany slyšeli už jen v souvislosti s jeho urputnou snahou odvolat svého spolustraníka na jiném ministerstvu, který šlápl do vosího hnízda v podobě podezřelých honorářů ve dvou státních institucích. Kdo by čekal, že se za svého kolegu a přítele (tuším, že tak se členové sociální demokracie oslovují), kterého do funkce navrhl, bude rvát jako lev, zůstal by pořádně rozčarován. Statečný to muž.

Jenomže“ pořád se něco děje,“ jak říkával Miroslav Donutil. Nedávno se na ministerstvu vnitra sešlo několik moudrých hlav a v čele se svým náčelníkem uplácalo nový náhubek. Má poněkud bizardní název – předsudečná nenávist. Ministerstvo k tomuto divnému pojmu také dodalo jakýsi výklad. Aby bylo jasno. (Což tedy nebylo). Předsudečná nenávist prý nemusí naplňovat skutkovou podstatu trestného činu, ovšem svým jednáním šíří strach, štěpí společnost a vyvolává antagonismy (sic!). Ve zprávě Hamáčkova ministerstva se doslova uvádí: „Reaguje se tím na fakt, že vliv tradičních extremistických subjektů slábne a jejich rétoriku a aktivity postupně přebírají jiné subjekty, které nelze označit za extremistické“

Přeloženo do srozumitelného jazyka: Maistream už obyčejní občané (nebojme se toho slova) neberou příliš vážně a nyní svoji pozornost soustřeďují na alternativní média, přestože jsme jim jasně řekli, že veškerá alternativa je dezinformační a proruská. Tato nevděčná holota si tam píše a čte názory, které jsou v rozporu s oficiální liberální politikou. Tyto názory, bohužel, jsou formulovány natolik inteligentně, že je nemůžeme onálepkovat žádným tím fašismem, nacismem nebo rasismem a proto přicházíme s novým pojmem, který je natolik všeobjímající, že jim snad konečně zatne tipec. (Poznámka autora: špatná zpráva - nezatne!).

Ministerstvo vnitra poté zvolilo metodu „dáme jim to polopatě“ a ve svém vysvětlujícím elaborátu uvedlo několik příkladů takové té pravé předsudečné nenávisti. Mezi nejzávažnější předsudečnou nenávist patří šíření informací změřených proti muslimům a migrantům. K tomuto myšlenkovému průjmu si můžeme doplnit:  A to i v případě, že by šlo o informace stoprocentně pravdivé. Tak nějak to také vidí islámský zákon šaría.

Mezi předsudečnou nenávist byly kupodivu zařazeny i exekuce (!!!) a konspirační teorie. Exekuce pod ochranou? To jako, že už bychom neměli připomínat, že současná podoba exekucí je státem posvěcená zlodějna? V druhém uvedeném případě se po nás žádá abychom bez odmlouvání přijali kdejaký žvást, který nám světoví majitelé pravd předloží, byť by byl v rozporu se zdravým rozumem a zjevnými fakty (například nalezené pasy teroristů z 11.září v tisících tunách trosek zřícených newyorských dvojčat).

Liberální demokracie začíná být servírovaná tak, že svět podle Orwella je procházkou kvetoucím sadem.
A co náš skvělý ministr vnitra?
To je takový náš zlý taťka na ministerstvu.
Vstřícný ke všem cizím okolo, nevraživý k vlastním.