Před několika měsíci, přesněji 22. prosince, zveřejnilo Právo článek psychologa a publicisty Miroslava Hudce Tahání čerta za ocas – oblíbené v každý čas. Připomeňme si jeho slova z úvodu: „Že ošklivé obrázky na cigaretových krabičkách jsou mladým lidem k smíchu? Že si v trafice vybírají ty nejotřesnější a že kouří dál? Že kuřáka neodradí ani rakovina v jeho rodině? A on by snad někdo čekal něco jiného?“

A kousek dále (k mladým) připojuje: „Žije především tady a teď. Riskne raději tohle, než by riskoval přízeň vrstevnické skupiny, pokud se identifikuje s jejími hodnotami, názory, stylem života. Stačí chvíli sledovat kuřáckou skupinu před některou ze středních škol, aby to jednomu došlo.“

Tady můžeme říci, že se antikuřácká kampaň míjí účinkem. A zdá se, že se Klausův think-tank do boje za zdraví národa nezapojí. Jen špatný člověk by si mohl myslet, že dotyčný měl či má akcie v kutnohorské balírně cigaret.

Nicméně jak z této šlamastyky vybřednout, přičemž každý pokus je dobrý. Při rozhovoru na dané téma mi jeden známý (a kuřák) v Ostravě řekl, že stojí za úvahu, dávat na cigaretové krabičky portréty politiků. Zdůvodňoval to tím, že tito „hrdinové všedních dní“ si tuto pozornost zaslouží. Už jen tím, jak nakládají s penězi daňových poplatníků.

Hledání řešení v diskuzi

Důvodů pro je celá řada, a jen navenek vypadají paradoxně. Právě před poslaneckými volbami by stranické sekretariáty ušetřily spoustu peněz. Ale nejen to, tyto portréty by předcházely pozdějším billboardům a upoutávkám na internetových prohlížečích, a tak by mnohým voličům připadali politici obou pohlaví důvěrně známí, skoro jako vydaření sousedé.

Zkoušel jsem v tomto diskurzu za naše politiky lobbovat na bázi lidských práv, ale můj známý nevzrušeně pokračoval, mezi dlouhými bafy z cigarety, dále. A protože dříve přednášel na univerzitě, neopomněl vytáhnout psychologické argumenty asi z oprýskané kožené tašky Sigmunda Freuda. Zůstává faktem, že na stole v restauraci jsme měli Ostravar a nikoli bílé víno, které velikán konzumoval s přáteli ve Vídni při takzvaných přístolních hovorech. Můj skoro/přítel řeč vygradoval típnutím do popelníku, ale ještě předtím stačil připomenout Freudovy doutníky a požehnaný věk tohoto vědce.

Co naplat, naše politiky jsem neuhájil před eventuálním zpodobněním na krabičkách cigaret. Nicméně jsem se neopomněl zeptat, co mého diskutéra přivedlo do této emoce, ba nabroušenosti.

Vadila mu policejní reforma spíchnutá ČSSD, rostoucí přítomnosti cizích uniforem a techniky na našem území, málo přímé demokracie, nedodržování ústavního článku č. 17 a ještě řada věcí přesahujících moji paměť. Je třeba říci, že vše krátce, ale výstižně vyargumentoval, skoro jako zkušený politolog. Ostatně studoval v Olomouci, za starých časů, diplom nedostal zadarmo.

Hledání řešení v knize

Po třech malých pivech a ještě menší námaze ještě člověk neusíná, a tak mi nedalo než večer nahlédnout do Kriminologie napsané před řadou let právníkem Güntherem Kaiserem. Dotyčný zde na stránce 211 (9. vydání, C. H. Beck) ozřejmuje textem a dokládá grafem změny socializačních vlivů a zatížení delikvencí mladých lidí. O stránku dříve se sektor zabývá sociálním konfliktem a narušením sociálních vztahů. Někde tam asi leží alespoň částečné řešení.

Abych nezapomněl. V jedné věci jsme se přece jen shodli. A sice, že nízká nezaměstnanost v ČR, kterou se vládní koalice ráda chlubí, má možná své prozaické kořeny. Zaprvé: přibylo významně lidí v administrativě, což kritizoval nedávno i pan prezident, zadruhé: politiků je tolik, že je můžeme, třeba v rámci Visegrádu, exportovat, zatřetí: v nestátních neziskových organizacích je tolik mladých angažovaných, že to dost často překrývá řešení skutečných problémů v této společnosti, za kterou by dost možná sociolog Niklas Luhmann nedal ani fajfku tabáku. No vida, a zase jsme u kouření.

A ještě přidaná hodnota: pokud budou pašeráci distribuovat naše cigarety do zahraničí, tak seznámí velkou část Evropy s našimi politiky. Naše pozice v Evropské unii konečně nabude na významu – i bez Visegrádu.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami