S podtextem významu řečeného lze přistoupit, listovat a číst v obsáhlém povídkovém sborníku nazvaném DEKAMERON 2020.

Kniha je dedikována jako poděkování všem, kteří se účastnili a účastní stále nekončícího boje s koronavirem.

Sto povídek našich i zahraničních autorů vybrala a uspořádala Lydie Romanská, knihu v nakladatelství Bondy vydala Obec spisovatelů České republiky, a její vydání podpořil Nadační fond Obce spisovatelů ČR.

Ve skvělé předmluvě Dekameronu napsala spisovatelka a publicistka Ladislava Chateau: „I známý prostor vyvolává úzkost.“ Jako by chtěla upozornit na fakt, který prostoupil celou naši společnost a na dlouhou dobu před nás postavil nepřítele, který není fiktivní. Není to hra na válku, kterou pamatují ti starší před třiceti lety. Chtělo by se říci, že je to zápas o přežití s přáním glorioly vítězství, ale zatím se jen ponořil do podivného nekonečna a přinesl první padlé.

Realita náhle vrátila spotřební globalizací vychýlenou hodnotovou růžici do původních poloh, ve kterých je život životem, smrt smrtí, pravda pravdou a lež lží. A tento proces nejde vypnout jako telenovelua zapnutím do ní opět druhý den vstoupit.

Čas se vymkl potěmkiniádě reklam a lascivnímu televiznímu zajetí. Vše se jednou provždy změnilo.

A s vědomím této změny je třeba přistoupit k četbě knihy samé.

Více jak osm desítek autorů vytvořilo povídkovou paletu „různých úrovní a barev“, aby nakonec vznikl lidský obraz těch, kteří koronavirovou epopej prožívali a ještě prožívají.

Dekameron 2020 především není sborníkem velkého povídkového mistrovství, ale velkým je v opravdové lidskosti, která od anekdotických příběhů až po zamyšlení téměř filosofická, dokládá obraz vnitřního lidského hlasu, kterému ať chceme nebo ne, říkáme svědomí.

A tento hlas je obsažen v každé povídce v jiné tónině a ptá se, kdo je vinen, kdo za tu spoušť kolem nás může a proč a za jakým účelem se toto vše, co právě prožíváme, stalo?

Odpovědi na tyto otázky jsou víc osobně tušené, než by měly základ skutečné a pravdivé objektivity.

Je otázkou jednoho každého, jak se v této době náhlého tajemna zachová, jakou odpověď si vytvoří, protože ani politiciani masmédia mu ji nedají a dát nemohou. Mylně předstírají, že znají vítězného hráče tohoto existenčního pokeru, ale jako v tom pravém, blafují.

Čas, který žijeme, nás neuvrhl do samoty zápasu s pandemií a spoustou z ní vzniklých nařízení, on po desítkách let různých ismů vytvořil prostor rezonanční desky pro každého, s právem rozhodnout se a podle tohoto rozhodnutí dále žít.

A je-li pravda, že každé vítězství dává novou podobu minulosti a přehodnocuje ji, pak věřím tomu, že bude, zvítězíme-li nad covidem, přehodnocena, ne pohledem vítězů, ale těch všech zúčastněných“, doba nedávno minulá i ta před ní.

Dekameron 2020 není jen knihou sta povídek, není jen darem těm z první linie zápasu s nákazou, je potvrzením faktu, na který jsme v posledních desítkách let reklamě spotřebních masmediálních frází zapomněli, že: „Praví spisovatelé jsou svědomím lidstva. (Feuerbach)“ a spolu s lidstvem, že nedovolí, aby se naplnila slova pronesená Zbigniewem Brzezińskim v roce 2009: „… naším konečným cílem je jediná světová vláda, ekonomické krize se proto nikdy neskončí.

A my budeme dělat daleko strašnější věci – války, hlad, epidemie po celém světě. Po první přijde druhá, po třetí čtvrtá, pátá, dokud nás sami nepoprosíte o vakcíny a nakonec i čipy, jen aby se to již všechno skončilo.“

Dekameron 2020 je proto knihou darovanou nejen těm z první linie koronavirového zápasu, ale nám všem.  Zdánlivě obyčejná, je jako život každého, pokud ho dokážeme chápat a žit v celé jeho kráse a složitosti a jako on je ověnčená gloriolou a hloubkou obyčejného pozdravení Dobrý den.

Ten, kdo Dekameron přečte, lépe pochopí tvář a složitost našeho času.

Je třeba poděkovat autorům za jejich mezinárodní „povídkový hlas“ a všem dalším, kteří se na podobě Dekameronu 2020 podíleli.

František Mareš