Program Vzděláním a sportem k sebevědomí nezapře jistou návaznost na historickou kalokaghatii, tedy komplexnost ducha a těla, jak ji staří Řekové pěstovali. A proto bylo víc jak důstojné, pro přípitek zvolit víno, které ve svém původu má dávný, téměř osudově historický vztah k Čechám.

Je to víno z nejstaršího českého vinařského regionu, je z Třebívlic. Na Litoměřicku se víno pěstuje téměř 1000 let.

Kmotři programu pan profesor Primula, předseda České unie sportu Miroslav Jansta a ing. Karel Hejna, ředitel nakladatelství Olympia

A tři století před tím, než Bušek z Velhartic nutil Karla IV. česká vína po půnebí válet, Spytihněv II. v roce 1057 založil darovací listinou nejstarší viniční oblast v Čechách – Litoměřicko. Mnohasetletá tradice vinic v severních Čechách, mnohokrát přerušená a znovuobnovená, jak by se zrcadlila v každé nalité číši a vstupovala do půnebí jedinečnou chutí.

Pod patronací baronky Ulriky von Levetzow, Třebívlice patřili do jejího panství, zamilované do o dvě generace staršího Johana W. Getha, jak by přetrvávala ona horoucí nadčasová osudovost a byla součástí věčnosti révy i vína.

Someliéři vinařství Johann W.

Vinařství Johann W.

Protože kolem vína i u vína se vždy pohybovali umělci, malíři, básníci, spisovatelé, není ničím výjimečným, ale zcela charakteristickým, že právě desing lahve a etikety vytvořil pan Oldřich Kulhánek, skutečná legenda naší vrcholové grafické a ilustrátorské tvorby.

Chtělo by se hovořit o cestách osudu vína i lidí, o cestách, které začínají, aby poutníka dovedly k cíli.

Someliéři vinařství Johann W.

A takové cesty byly dvě. Jedna majitele vinařství Johann W. pana Dienstla, druhá sklepmistra z Jižní Moravy pana Nesvatby. Obě tyto osudové cesty jejich životů se sešly uprostřed vyhaslých sopek Českého středohoří aby vrátily této zemi její prapůvodní poslání – být místem objatým vinou révou dávající hrozny.

A hrozny dávajícími mladé víno. I program, Vzděláním a sportem k sebevědomí, je mladý. Nedá se nalévat do sklenic a ochutnávat přípitkem, ale v něčem si je s vínem víc jak podobný: zraje v každém dnu, v reálném pochopení, že život má svá úskalí a vítězství a bolesti, že je změřitelný, že osud učí vyhrávat a prohrávat a že je třeba jej žít plnými doušky.

Tak na zdraví dobrého vína i Programu a prosím, držte nám všem palce, paní Ulriko.