A dál by bylo možné vyprávět s přídavkem množství pochvalných atributů, ze kterých je jeden tím nejdůležitějším: „Sklo má v sobě dotek věčnosti.“

Věčnosti takové zvláštní, svým způsobem lidské. Jako by v sobě skrývalo rytmus dne, kterým nás provází tabulkou okna, dálku cesty, kterou můžeme jít, ale kterou si můžeme na dotek ruky přiblížit sklem čoček dalekohledu i lidskou tragiku, když z tepla bytu vidíme poutníka trmácet se „psím počasím“.

To je osud skla. Chrání a dovoluje vidět.

Jen bůh ví, kdo vnukl litoměřickým sklářům, majitelům světově známé firmy Hunát, myšlenku, že právě sklo, které po celé věky zůstává stejné, má právo zachovat pro časy budoucí podobu rukou lidí, jejichž životy byly vyjímečné a zůstaly na věky vepsány ve tváři našeho světa. A tyto ruce, jako doklad všelikého lidského konání, jsou jednou provždy, jedna vedle druhé, jak by tam stáli ti, kterým patřily a patří, tvoří  Muzeum Křišťálový dotek v Litoměřicích.

Je to doslova magický prostor vytvořený koncentrovanou krásou, umem, věděním a hudbou, zrozeným z dlaně každé ruky.

Protože v každé lidské dlani je zakleto její podání a dotyk. Podání pro věrnost a přátelství dotyk s přáním budoucí naděje…

A právě ten dotyk zakletý v skleněných dlaních dovolí citlivému návštěvníku jít pochodem smrti se spisovatelem Arnoštem Lustigem, zpívat o štěstí s Charlesem Aznavourem a Karlem Gottem, loučit se s dětmi odjíždějícími Wintonovými vlaky před nacistickou smrtí, se Stivenem Segalem bojovat s barbarstvím současného světa…

Litoměřické muzeum Skleněný dotyk je nejen „křišťálovou pamětí“ ono zosobňuje na osudech lidí z různých částí světa, že hloubka myšlenek, krása hudby, velikost objevů i ta největší krása, která je v pohlazení, zůstávají v dlaních každé ruky, která, biblicky řečeno „ dobro plodí“

Ta dlaň je vlastně téměř obyčejná, ale z obyčejného se tvoří neobyčejné a neobyčejné zdobí svět. Ze zrnka písku je náhle zrozena perla.

Felix Slováček

20. června dík Muzeu Křišťálový dotyk a jeho majitelů, sklářů Hunátů, rozšíří expozici křišťálových rukou i ruka Mistra Felixe Slováčka. Stane se tak v 18.00hod. v cukrárně Obecního domu v Praze.

A je třeba říci, že tóny skladeb zahrané Felixem Slováčkem, překryjí hloupost zbytečné, bulvárem použité bezděčné věty a budou omluvou a poděkováním mistrům tvůrcům jeho ruky, která bude už navždy patřit mezi ruce Vyjímečných.