Učitelka ze školky táhne dopoledne nákupní vozík v supermarketu. Úřednice z finančního úřadu sedí v 10:30 na židli a vybírá si. V prodejně Čedoku. Služební auto krajského náměstka primátorky jede ve městě asi devadesátikilometrovou rychlostí, zatímco příslušník městské policie mu kyne a projednává přestupek pána se starou škodovkou, který jel nebezpečných sedmapadesát. Na kontrolním dni řeší úředníci stavebního úřadu právě budovaný plot, protože je podle sdělení aktivistického a všímavého souseda o cca dvacet centimetrů vyšší, než by měl být podle dokumentace, kterou jako účastník řízení viděl. Za zády mají černou stavbu jako kráva místního politika. Tedy ona už vlastně černá není. Nedávno proběhlo řízení, které ji legalizovalo. Aktivistický soused s hučkou na hlavě právě poníženě zdraví auto, které vyjelo z legalizované brány na dálkové ovládání…

Zatímco z dětského hřiště ve městě zmizely prolézačky, protože nesplňovaly přísné normy bezpečnosti, nově budované jsou teď tak nějak bezpečnější, byť mnohonásobně dražší. Čert vezmi, že si generace starousedlíků nepamatují, že by se kdy na těch starých někomu něco stalo. Důležité je, že pro ve výběrovém řízení vybranou firmu je to už sedmé nové bezpečné dětské hřiště ve městě. A k tomu má za sebou už třetí cyklostezku. A její majitel už druhou společnou dovolenou s úředníkem magistrátu…

Minulý rok jsme měli v České republice téměř 750.000 exekucí. Zatímco jedni dlužníci musí své závazky platit s vydělaného a jejich za roky nabytý majetek je mnohdy prodáván pod cenou, stíhají ze svých daní, když jim stát polovinu z vydělaného vezme, aby uživil všechny ty nahoře vyjmenované, platit dluhy ještě dalších pro ně úplně cizích lidí, které nikdy v životě neviděli. Exekuce totiž může být provedena i na důchod, podporu pro nezaměstnané, přídavky na děti, rodičovské příspěvky a jiné dávky…

Jó, takový sociální stát, pamatující na přerozdělované blaho celého národa, to je terno. Mohl bych pokračovat celý den, přesto by blog nestačil. Máme se zkrátka jako prasata v žitě. Tedy jen někteří z nás. Zpravidla ti, kterým to žito platí jiní. Mílovými kroky tak každý den míříme do oblasti prodloužených zad. Všichni. Jen někteří si to neuvědomují, zatímco jiní jsou spokojení, protože žerou žito. Čert vezmi, že je cizí. Z cizího přece krev neteče.

Psáno pro blog idnes.cz