Rozpad eurozóny je velmi lákavý politický „důvod" k dalšímu zvednutí DPH a zavedení vyšších daní, když většina ostatních triků už je ohraná.

Kalousek říká, že si rozpad eurozóny nepřeje

„Pokládám za mnohem pravděpodobnější než nepravděpodobné, že budeme v příštím roce čelit problémům a výzvám, které jsme si dvacet let neuměli představit. Bude to fakt docela hustý." (...) „Nicméně pokud by došlo k systémovému finančnímu kolapsu v zemích eurozóny, tak to bude mít takový fatální hospodářský, rozpočtový i sociální dopad na ČR, že v tu chvíli se všechny demokratické strany musí zmobilizovat ke společnému řešení. A tam musí padnout všechna ideologická tabu, protože pak už to není souboj o ideje, ale boj o holou existenci."

Jak to vidím já

1) Na rozdíl od různých lobbyistických skupin, jejichž profit je založen na skupování státních dluhopisů při prohlubujících se státních dluzích a odčerpávání veřejných peněz, a které označují Miroslava Kalouska za nejlepšího ministra financí, tvrdím, že jen rozpočtový diletant si to „neuměl představit". Pokud si pan ministr rozpad eurozóny představit neuměl, natož aby na to byl v zájmu České republiky připraven, pak by měl dát své místo k dispozici někomu schopnějšímu, kdo si to představit minimálně uměl. Svými slovy se totiž právě veřejně přiznal, že v roli plánovače státních financí a budoucího vývoje v Evropské unii fatálně selhal.

2) Ano, rozpad eurozóny bude mít jistě vliv i na Českou republiku, avšak Kalouskova slova, že „se všechny demokratické strany musí zmobilizovat ke společnému řešení. A tam musí padnout všechna ideologická tabu, protože pak už to není souboj o ideje, ale boj o holou existenci," jsou zcela lichá. Jsou účelovým matením veřejnosti a důkazem naprostého odtržení od reality v Evropě a od žádoucího vnímání nastalé a očekávatelné situace. Problém České republiky totiž není v tom, že by snad do dnešního dne mezi sebou na půdě parlamentu soupeřily opravdové ideje, které by nyní měly jít stranou. Naopak. Mezi dosavadními parlamentními stranami žádný skutečný souboj idejí nikdy nebyl. Byl to obyčejný boj o moc a možnost dostat do svých rukou obrovský balík ničím nezasloužených peněz z veřejného rozpočtu na sice bohužel systematické, ale ideově nesystémové přerozdělování. Tento boj o moc, nikoli souboj idejí, je pravým důvodem současného stavu. Souboj idejí, i pod dosavadním vývojem v Unii, musí v mysli lidí teprve nastat.

3) Také v onom zápase o holou existenci se s Miroslavem Kalouskem neshodnu, resp. neshodnu se v jeho (z jeho slov zjevné) neprospěšnosti pro Českou republiku a občany. Boj o holou existenci je totiž v pravém slova smyslu jedním z nejpřirozenějších stavů, který je člověku dán - my jsme ho jen upozadili a zvykli si žít na dluh. Boj o holou existenci udržuje ve střehu, neotupuje smysly, není zdrojem relativizace pojmů a nepodléhá politické korektnosti. Boj o holou existenci přináší zdravé konkurenční prostředí do všech oblastí lidské činnosti a je podstatou na zdravých základech založeného oprávněného úspěchu jednotlivců, kteří pak tvoří silnou společnost jako celek.

Co se opravdu stane po rozpadu eurozóny a posléze jistě i Evropské unie

4) Ano, dojde k propouštění. A velkému. A to je super a férové vůči ostatním, kteří se musí živit opravdovou prací. Víte proč? Protože se to dotkne téměř výhradně oblastí, které nemají nárok na existenci, neboť neprodukují nové hodnoty. Dopadne na byrokraty, zaměstnance politických aparátů všeho druhu, europoradenské agentury a také konečně na firmy, které založily svou existenci na přijímání dotací na nesmyslné a vesměs nadhodnocené projekty. Dopadne ale i na uměle za státní peníze zaměstnané lidi, kterým jsme zaplatili vzdělání ve vědních oborech politologie, sociologie, různých eurověd a jiných podobných, pro tvorbu skutečných hodnot na trhu zbytných, pavěd. Tímto smysluplným propuštěním z důvodu naprosté zbytnosti dojde k narovnání zaměstnaneckého prostředí, nové tvorbě hodnot a k výraznému omezení dosavadního parazitování jedněch na doposud produkovaných hodnotách druhými.

5) Ano, dojde k zastavení systému unijních dotací napříč Evropou. A to je super. Víte proč? Protože není většího korupčního potenciálu a zdroje politického alibismu a kupování si hlasů voličů, než jsou dotace a přerozdělování. A že prý máme problémy s dotacemi jen v ČR kvůli vlastním národním politikům a jejich šméčkám? Pak si dovolím připomenout, že samotné Evropské unii a Evropské komisi odmítl v minulém roce Evropský účetní dvůr již pošestnácté v řadě (!) schválit závěrečný účet z důvodu špatného účtování a podvodů při čerpání dotací. Ty šméčka, vážení, jsou tím větší, čím větší je moc politiků a státu nad občany a jejich peněženkami. Víte, oni jsou totiž politici nakonec také jenom lidé a jak známo, příležitost dělá zloděje. Uberte příležitostí, ubude zlodějů. Firmy navíc budou muset začít spoléhat na kvalitu svých služeb, výrobků a jejich cenu v konkurenčním prostředí bez dotací. Budou se o to více starat o své zákazníky a nespoléhat na to, že znají někoho nahoře, kdo jim dotaci přiklepne i přesto, že o jejich služby a výrobky není na volném trhu vlastně zájem. Zrušením dotací se jednoznačně vyčistí trh a ten to potřebuje, po všech dosavadních regulacích z Bruselu, jako prase drbání.

6) Ano, dojde k zavedení národních měn. Super. Budeme moci samostatně reagovat v reálném čase na finanční a hospodářský vývoj na trhu, aniž bychom se museli někoho ptát, nebo snad dokonce čekat na souhlas někoho jiného, kdo zcela zaručeně, a to si můžete být jisti stejně, jako vlastní smrtí, hájí zájmy své a nikoli naše. V tomto bodě máme díky existenci koruny dokonce časovou a nákladovou výhodu oproti jiným, kteří již v eurozóně jsou.

7) Média se začnou konečně zabývat skutečnými domácími problémy a ne eurobublinami, kterými nyní ve velkém zaplavují své stránky. Ve skutečnosti tak budou mít daleko více času na sledování práce národních politiků, kteří se už nebudou moct alibisticky vymlouvat na Evropskou unii a její problémy, nařízení, nutnost harmonizace pod sankcí apod. Pro mnohé národní politiky jistě děsivá představa.

Evropa se zkrátka dostane do stavu, který se přiblíží přirozenosti a umožní občanům jednotlivých států rozhodovat o svých věcech sami. Možná dobře, možná blbě, ale sami a se svou odpovědností bez výmluv na jiné. Jednotlivé státy a jejich občané budou mít jen to, o co se sami zaslouží. A to je jediné, co Evropu zase postaví na nohy. Rozpad eurozóny je nevyhnutelný, protože šlo o politické rozhodnutí a nikoli důsledek přirozeného vývoje svobodného trhu. Nejenže jsme ho měli předpokládat, ale měli jsme se na něj i připravit, pane Kalousku. Jenže takový postup je hoden státníků a ty aby v současné době člověk hledal lupou.

Výše uvedené body jsou překladem Kalouskova „boje o holou existenci". Je zjevné, že v jeho případě nejde ani tak o holou existenci České republiky a jejích občanů, ale o politickou existenci jeho vlastní a současné politické „elity". Staré státy EU mají k tomu všemu oproti nám jednu obrovskou nevýhodu. Neměly možnost si na vlastní kůži po druhé světové válce vyzkoušet, že centralismus a jeho plánování řešením není. Využijme těchto zkušeností, které nám vývoj ve východním bloku po válce dal.

Ne nadarmo máme u nás takový zvyk. Měnit věci po cca dvaceti letech. Myslím, že je to dobrý zvyk a měli bychom se ho držet.