Pokud bude chtít pokračovat v dosavadní oficiální politice vůči EU, posilovat roli sociálního státu, nebo pokračovat v trendu prohlubování schodku státního rozpočtu a zvyšování daní, jejichž cílem je umělý růst z nového dluhu, případně posilovat moc státu na úkor občanů, můj hlas nedostane.
Je mi jedno, jestli bude holohlavý, nebo bude mít vlasy metr dlouhé. Je mi naprosto ukradený, jestli rád poslouchá smyčce, techno, dechovku, nebo cimbálovku, jestli je vegetarián nebo nadšený pojídač zvěře, případně zda umí světových jazyků pět nebo jeden – ba co víc, je mi jedno, když bude umět „jen“ naší krásnou češtinu, která stejně nemá konkurenci, pokud jde o schopnost něco popsat a vylíčit. Kašlu na to, jestli se bude vyjímat na fotkách, a už vůbec neřeším, jak moc ho mají rádi zahraniční politici. Naopak. Čím méně bude oblíbený například v Bruselu, tím v následujích letech lépe.
Jsem přesvědčen, že stát mi žádnou svobodu svými zákony dát nemůže. Svobodu mám a stát mi ji může každým dalším zákonem jen nějak omezit a vzít dát ji z části někomu jinému. Namísto zjednodušování práva tak, aby mu rozumělo co nejvíce lidí, jsou zákony každým rokem složitější. V řadě případů přijímá parlament nové zákonné normy dokonce bez diskuse, přestože výrazným způsobem zasahují do života všech. Nechci pokračování utahování šroubů salámovou metodou. Od svého dalšího prezidenta proto očekávám, když už ho mohu volit přímo, že bude ideovým a věcným vyvážením současného parlamentu, nikoli jeho prodlouženou rukou.
Přeji si, aby ze svých úst nikdy nevypustil něco takového, jako například „byla zasazena semínka celoevropského plánu oživení,“ (šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová při hodnocení výsledků summitu G20, když chce eufemisticky pojmenovat nové dluhy), „Bankovní unii lze vytvořit velmi rychle, návrh můžeme připravit do podzimu. A udělat to můžeme i bez změny smluv,“ (předseda Evropské komise José Barroso k dalším krokům v Evropě, když chce znovu obejít referenda v členských státech EU), nebo „Nastávající úkoly nemůžeme vyřešit, pokud budeme mít méně Evropy, řešit je lze, pouze pokud budeme mít více Evropy,“ případně „pokud zkrachuje euro, zkrachuje Evropa“, (jedny z posledních slov Angely Merkelové, když vlastně nemá žádné skutečné argumenty, které by šly vyjádřit v číslech a spočítat). Chci, aby zcela zapomněl na politicky korektní vyjadřování, v jehož důsledku máme teď zcela zmrvené pojmosloví a hádáme se mezi sebou už i u takových základních věcech, jako je výklad pojmů svoboda, demokracie, nebo státní suverenita.
Řada lidí zlehčuje pozici prezidenta v souvislosti s přímou volbou a tvrdí, že je vlastně úplně jedno, kdo bude zvolen, protože má stejně málo pravomocí na to, aby mohl něco změnit. Pokud si to myslíte také, pak volit nechoďte a nechte volbu na těch, kteří si to nemyslí, odmítají volit menší zlo už z principu a budou volit srdcem. Česká republika potřebuje srdcaře jako prase drbání.
Psáno pro blog idnes.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
