Ergo kladívko, genetické předpoklady jsou něco, k jejichž získání  nemusel příjemce hnout ani prstem. Nehledě na to, že nevidím nic útrpného, když trénovaný sportovec místo fárání do dolu absolvuje dvě tréninkové jednotky po dvou hodinách a pak se svěří do péče špičkových lékařských týmů. Pokud se někdo na tréninkový proces dívá optikou svého zadýchávání při chůzi do schodů, pak je to pohled mimořádně neobjektivní (dětinský).

Zkrátka a dobře. Stát by měl především vytvořit podmínky pro pravidelné sportování mládeže, což se neděje a teprve až po té může výjimečným sportovcům poskytnou materiální podmínky k přípravě. A to se formou, například hraní na profesionální vojáky, děje. Stát může úspěšné sportovce za mimořádné výkony odměnit. I to se děje a mnohdy štědřeji než v bohatších zemích.

Stát by si neměl nechat od úspěšných sportovců vracet náklady na přípravu, pokud se jejich výkony stanou příčinou lukrativních příjmů za umístění či z reklamy. A to se také děje. Zkrátka a dobře. Sport je dnes práce zabezpečující úspěšným sportovcům nadstandardní příjmy. Proto by součástí sociálního portfolia sportovce reprezentanta měla být i schopnost myslet na zadní kolečka. Pokud někdo namítne, že díky sportu nemají sportovci čas zajistit si studiem civilní zaměstnání, pak to nikdy nebyla pravda, nehledě na to, že ani běžní studenti nemají jistotu, že díky vzdělávání práci získají. Něco jiného je, že by stát měl úspěšné sportovce postavit na vrchol společenského žebříčku a zvát je na mimořádné společenské akce jako je prezidentská slib či svátky naší státnosti.