Proč se ve společnosti vytváří dojem, že jsou na tom sociálně nejhůř nevidomí či děti v dětských domovech opravdu nechápu. Copak není např. o děti v dětských domovech důstojně postaráno ze státního rozpočtu? Může si rozumný člověk myslet, že v rodinách nízkopříjmových či nezaměstnaných rodičů jsou na tom děti nejen sociálně, ale i citově lépe než děti v dětských domovech? Já si myslím, že ne.

Přesto se s těmito dětmi na klíně, alespoň do té doby, než se ocitnou v ústavní péči, žádná modelka dojemně nefotí. S jistou mírou realistické nadsázky proto může docházet k situacím, že se na klíně půvabné celebrity ocitne dítě, které jí den před tím v roli umouněného parchantka nahánělo hrůzu, že jí na parkovišti poničí luxusní auto, když mu nedala almužnu o kterou jí žádalo. Nikdo se mi proto nemůže divit když si myslím, že je pro naše celebrity pohodlnější pít solidárně s nevidomými kávu v kavárně kde je tma, než si na vlastní kůži nebo kůži svých dětí vyzkoušet spaní s chudými v promrzlých místnost v polorozpadlých domech, bez možnosti uspokojit potřebu po důstojné hygieně, bez pravidelného dostatku kvalitních potravin, bez dárků a vánočního stromku. Kdyby to nebylo pohodlnější, pak by mne zajímalo, proč tedy z jejich strany dochází k této dobročinné selekci?

Nemůže to být proto, že si pravicově myslí, že stačí uvařit primátorskou polévku pro chudé, neboť si je každý, narozdíl od zdravotního postižení, za svůj sociální statut odpovědný sám? Zřejmě ano, jinak by nemohly být nejen tvářemi selektivní charity, ale i volebními tvářemi, které nahání hlasy pravicových stranám.

A co je na tom všem nejsmutnější? Že většina společnosti obdivuje lidi, kteří se věnují charitě, místo aby obdivovala lidi, kteří nechtějí společnost, která k charitě zavdává bezpočet příčin.