Naopak jsem slyšel argumenty, že je tam se zaměstnanci v soukromých firmách zacházeno důstojně, že jim jsou poskytovány benefity v podobě platů na dovolenou, Vánoce a kdo ví, co ještě, a také, že je tam obrovské množství placených státních svátků a zboží, které je kvalitní a nikdo by si tam ze strachu z konkurence nedovolil okrádat zákazníky. Samozřejmým argumentem pro byla volnost pohybu a politického myšlení.

Je pochopitelné, že jsem se s těmito lidmi setkal brzo po listopadu a setkávám se s nimi i dnes. Vím od nich, že to, co od "Západu" očekávali před emigrací, se jim splnilo, i když i tam se našli šibalové, kteří to zkoušeli, ale také to, že se tam dnes tehdy běžně podmínky po pádu železné opony zhoršily, neboť místní podnikatelé zareagovali na to co se děje (co je dovoleno) v postsocialistických zemích, ale že je tam pořad důstojnější společenské prostředí než jak se dnes zachází se státem, potažmo s lidmi v jejich rodné zemi a proto tam i dnes lidé od nás "utíkají".

Kdyby prý tenkrát naše současné kapitalistické praktiky panovaly na "Západě" a věděli by o nich, tak by si emigrovat netroufli. Svoboda slova a pohybu je totiž třešničkou na dortu, který musí být upečený z důstojných ingrediencí. A ty se v našich politicky ovládaných pekárnách cíleně nenacházejí!