Pokračující šíření pandemie COVID-19, přeplněné nemocnice, kolabující zdravotní systém, tisíce pozitivně testovaných zdravotníků, drasticky utlumená ekonomika, tisíce živnostníků a rodinných firem nad propastí krachu, návrat dětí do škol stále v nedohlednu a k tomu „trapná“ vláda, která se možná pokouší hasit požár, ale strategický plán a jasné krizové řízení stále nemá.

Do toho všeho další nábožensky motivované masakry, které i nám v České republice připomněly, že tragickým důsledkům bláhové představy o multikulturální Evropě budeme čelit tak dlouho, jak dlouho budou Evropě vládnout vystrašení politici, kteří budou o boji proti terorismu pouze vznosně mluvit, ale nikoliv konat. A žádný COVID snahu novodobých islámských nájezdníků, kteří se snaží „přečíslit“ dnešní Evropany a jejich židovsko-křesťanské pojetí světa, bohužel nezastaví ani nepřibrzdí.

Ani v této nelehké době však nesmíme ztrácet naději. Musíme si zachovat schopnost dívat se do budoucna s pozitivní vizí a perspektivou. Dělal jsem to tak celý život, dělám to tři desítky let v rámci svého podnikání a nepřestanu to dělat ani do budoucna. Utápět se v minulosti nemá smysl stejně jako se stále dokola zabývat tím, co by bylo, kdyby… Z minulosti je sice dobré se poučit, ale je především je třeba veškerou energii soustředit na to, co přijde zítra, za týden, za měsíc, za rok.

A právě tento přístup mi tak moc chybí v dnešní covidové době. Vždyť všechno se pohybuje v předvídatelných cyklech a už teď zde vidíme první náznaky obratu k lepšímu. Počty nakažených přestaly narůstat, klesá reprodukční číslo.

Proto potřebujeme již teď mít jasný harmonogram nejen na proces postupného rozvolňování restriktivních opaření, ale také skutečný „Marshallův plán“ toho, jak postavit na nohy nejen českou ekonomiku. A jsem jednoznačně přesvědčený o tom, že nejrůznější náplasti ve formě odloženého placení daní či pojištění, splátkových moratorií, třeba i bezúročných půjček, snížených daňových sazeb či jednorázových populistických dotací stačit rozhodně nebudou a pouze zdecimují to, co zbylo z veřejných rozpočtů a relativně úměrného zadlužení budoucích generací.

Vzít peníze nás všech (daně), k tomu nasekat stamiliardové dluhy a složitě, nepřehledně a už vůbec ne transparentně rozdat tyto peníze hrstce jakože nejvíce postižených skupin obyvatel, by vlastně uměl každý. Hlavně když to dnešním vládním protagonistům zachrání alespoň část volebních preferencí při jejich cestě z politického výsluní.

Ale mít tu odvahu a jasně říct, že po COVIDU musí dojít k zásadní ekonomické revoluci, bez níž se z této hospodářské krize nevyhrabeme, už se dnešním „lodivodům“ nechce. Tak to řeknu za ně. Stejně jako světové hospodářství muselo najít zásadní ekonomická východiska ze všech dosavadních hospodářských, společenských či dokonce civilizačních proměn, bude muset dojít k ekonomické revoluci i teď, v době, která přijde po COVIDU.

A kde já vidím základní obrysy této ekonomické revoluce? Například skoncovat s veškerou přebujelou byrokracií, která zásadním způsobem ušetří na mandatorních výdajích státu a zároveň uvolní ruce všem, kteří budou moci svobodně podnikat, pracovat a tvořit hodnoty. Také bude třeba skoncovat s přebujelým přerozdělováním daní a poplatků a to jak na národní, tak unijní úrovni. Bude třeba dokonce vyhlásit na jasně stanovené období daňové prázdniny, aby živnostníci a firmy měly jasnou perspektivu své budoucí existence.

Restart ekonomiky bude třeba postavit na malých živnostnících, ale také službách, které již dnes představují asi dvě třetiny českého HDP. Podpora malých a lokálních firem a živnostníků musí být absolutní prioritou, a to nejen rétoricky, ale skutečně fakticky. Vždyť pokud se i po této krizi najde někdo, kdo bude doma vyrábět originální domácí marmelády, cukroví, paštiky, klobásky, víno či bylinnou kosmetiku nebo bude stříhat vlasy, pečovat o domácí mazlíčky, poskytovat pomoc seniorům nebo vozit turisty nejen po našem krásném Slovácku, proč by mu měl stát vůbec nějak překážet? Za každého takového živnostníka, který se postaví na nohy, uživí sám sebe, případně svou rodinu, by měl být stát extrémně rád, protože v těchto segmentech může být zárodek postupné hospodářské obnovy. Hlavně ať tito lidé něco dělají a jsou ochotni činorodě vytvářet hodnoty.

Stát by se pak měl soustředit pouze na ty nezbytné agendy a vrátit se k meritu věci. Za mne tedy především ke strategické infrastruktuře, zdravotní a sociální péči, obraně proti hrozbám všeho druhu či školství. A to se pak budeme divit, kolik peněz se ušetří na přebujelém státu a lejstrech pro lejstra, která se v posledních desítkách let nabalily na stát k vůli kreativním byrokratům a slabým politikům.

Společně se Stranou soukromníků, za kterou jsem byl šest let v Senátu, to říkám celou dobu. Jak se zdá, potřeba těchto opatření, která zachrání české, moravské a slezské živnostníky, bude v této době opět nabývat na doslova strategickém významu. Tak neztrácejme naději, protože jsem přesvědčený o tom, že takto pojatá ekonomická revoluce je jediným dlouhodobě udržitelným východiskem z dnešní krize.

Váš Ivoš